NEUROSTIMULACE U REFRAKTERNÍ ANGINY PECTORIS – DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY LÉČBY

Úvod:U nemocných s refrakterní anginou pectoris (AP) , kdy není možné provést žádný revaskularizační výkon je možné provádět neuromodulační výkon, který spočívá ve spinální stimulaci (SCS) silných A vláken , která mají nízký stimulační práh a zabraňují tenkým C vláknům přenos bolestivých podnětů.

Soubor nemocných a metoda: Na vlastním souboru nemocných jsme ověřili efekt provedené SCS s hodnocením symptomatického zlepšení , tj. stupeň vnímaných obtíží (funkční klasifikace CCSC). Indikací k SCS je refraketrní AP CCSC III-IV. stupně. Metoda závisí v zavedení stimulační elektrody do epidurálního prostoru, punkce se provádí v oblasti obratlových těl Th4, distální konec elektrody do výše obratlových těl C7 – Th1. SCS je nemocným vnímána jako parestezie a její projekce je topograficky shodná s vnímáním bolesti během AP. SCS jsme provedli u 26 nemocných (20 mužů, 6 žen) prům. věk 68,5 (47-87 ) let s dobrou výkonností LK ( Ø EF LK 54%).
Výsledky: Neurostimulaci se podařilo  provést u všech 26 nemocných, (2 x pro nemožnost dosažení adekvátní projekce stimulace  byla použita subkuttání implantace elektrody na střed sterna), jedenkrát jsme neurostimulátor explantovali pro známky infekce. Průměrná doba sledování nemocných je 6,4 let.  Původní průměrná hodnota CCSC 3,8 na 2,1. Výrazně klesl počet  aplikací nitrátů během dne, celkem 22 nemocných považujeme za velmi dobré respondery, kdy se vrátili k fyzické aktivitě, v případě dvou nemocných bylo i nadále nutné aplikovat sublinquální NTG. Čtyři nemocní v souboru zemřeli (2x CMP, 2x srdeční selhání). Nebyly pozorovány závažnější komplikace jak během vlastní implantace, tak i v době sledování.
Závěr: Naše výsledky přesvědčivě dokumentují výrazný ústup vnímání AP u nemocných s dobrou reakcí na neurostimulační léčbu a lze ji považovat za jasnou alternativu v léčbě jinak invalidizovaných nemocných s refrakterní AP.