NAŠE ZKUŠENOSTI S VYUŽITÍM MINI-INVAZIVNÍCH MECHANICKÝCH OBĚHOVÝCH PODPOR

ÚVOD. Kardiogenní šok je závažný stav, kdy srdce selhává jako pumpa a není schopno zajistit dostatečnou perfuzi tkání. Přes všechny pokroky v diagnostice a léčbě, zůstává mortalita na kardiogenní šok vysoká a překračuje 50%. V akutní kardiologii se stále více v poslední době uplatňují nové, minimálně invazivní technologie, které poskytují podporu selhávajícímu srdci, popřípadě mohou srdeční funkce i zcela nahradit.
METODY A VÝSLEDKY. Analyzovali jsme padesát osm nemocných s kardiogenním šokem, u nichž byl použit některý ze systémů srdeční podpory. Zjistili jsme, že největší skupinu takto léčených nemocných tvořili jedinci s akutním infarktem myokardu (43%), druhou nejčastější příčinou kardiogenního šoku byla primární elektrická nestabilita myokardu (21%). Celková mortalita v našem souboru byla 40%. Zavedení systému pro srdeční podporu sebou však nese potenciální rizika, vyplývající nejen z možných technických komplikací, ale i z velkého množství invazivních vstupů, zvýšené náchylnosti k infekcím, rizika krvácení nebo tromboembolických komplikací.
ZÁVĚR. Vzrůstající náročnost léčby sebou přináší vyšší nároky na ošetřovatelskou péči a úlohu sestry v péči o tyto nemocné. Ošetřovatelská péče o nemocné s kardiogenním šokem, léčené mechanickou oběhovou podporou, zahrnuje péči o řadu invazivních vstupů, péči o základní životní funkce a základní znalosti o fungování použité metody.