HODNOCENÍ EXPANZE A APOZICE STENTU A DETEKCE PROLAPSU PLÁTU PŘI KAROTICKÉM STENTINGU POMOCÍ ANGIOGRAFIE VE SROVNÁNÍ S INTRAVASKULÁRNÍM ULTRAZVUKEM A OPTICKOU KOHERENČNÍ TOMOGRAFIÍ.

Cíl: Angiografie je suboptimální metoda k hodnocení výsledku karotického stentingu (CAS). Cílem této studie je srovnaní angiografie jako zlatého standardu s intravaskulárními metodami v zhodnocení apozice stentu a detekci prolapsu plátu po CAS.

Metodika: 16 pacientům podstupujícím CAS byla provedena kvantitativní angiografie (QA), intravaskulární ultrazvuk (IVUS) a optická koherenční tomografie (OCT). Těmito metodami byla změřena minimální plocha lumen ve stentu (MSA), reziduální stenóza, apozice stentu, distální referenční průměr ICA.

Výsledky: Průměrná reziduální stenóza měřená QA, IVUS a OCT byla 26,3%, 39,1% a 43,2% (p=0,06 pro QA vs. IVUS, p=0,005 pro QA vs. OCT a p=0,175 pro IVUS vs. OCT). Malapozice stentu větší než 200 µm v oblasti stenózy byla detekována pomocí angiografie, IVUS a OCT u 0% (0), 6,3% (1) a 25% (4) (p=0,999 pro QA vs. IVUS, p=0,125 pro QA vs. OCT a p=0,25 pro IVUS vs. OCT). Prolaps plátu větší než 300 µm v oblasti stenózy byl detekován pomocí QA, IVUS a OCT u 0%, 6,3% (1) a 19% (3) (p=0,999 pro QA vs. IVUS, p=0,250 pro QA vs. OCT a p=0,5 pro IVUS vs. OCT).

Závěr: Angiografie podhodnocuje reziduální stenózu po CAS oproti IVUS a OCT. OCT detekuje malapozici stentu a prolaps plátu, který není angiograficky ani pomocí IVUS detekovatelný. Angiografické hodnocení apozice stentu je nepřesné a neumožňuje detekci prolapsu plátu. Angiografické hodnocení může vést k suboptimálním výsledkům CAS.