VÝSLEDKY PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÉ STUDIE SROVNÁVAJÍCÍ ELEKTROGRAMEM ŘÍZENOU VERSUS LINEÁRNÍ ABLACI V LÉČBĚ DLOUHODOBÉ PERZISTENTNÍ FIBRILACE SÍNÍ

Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků dvou metod ablace pro dlouhodobou perzistentní fibrilaci síní (DPFS).
Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 81 pacientů s DPFS (60±9 let, 17 Ž, trvání perzistentní FS 47±6 měsíců). Společnou základní ablační strategii u všech pacientů byla izolace plicních žil a linie ve stropě levé síně (LS) a na mitrálním a kavotrikuspidálním isthmu. Pacienti byli randomizováni k přídatné elektrogramem řízené ablaci (EKG) (n=41) nebo k přídatným lineárním lézím (LIN) (n=40), které se provedly, pokud nebyl sinusový rytmus (SR) obnoven základní ablační strategií. Echokardiografické parametry, VO2 max a NT-proBNP byly vyšetřeny před ablací a za rok po ablaci. 
Výsledky: Skupiny EKG a LIN se nelišily v trvání výkonu (332±64 vs. 311±48 min), skiaskopie (24±7 vs. 22±5 min) a aplikace RF energie (125±35 vs. 119 vs. 24 min). Na konci doby sledování 23±6 vs. 23±5 měsíců po provedení reablace u 15 (37%) vs. 20 (50%) pacientů byl stabilní SR přítomen u 37 (90%) vs. 38 (95%) pacientů. Skupiny EKG a LIN se nelišily ve vstupních ani 1-ročních hodnotách resp. jejich zlepšení u následujících parametrů: maximální výdejová rychlost ouška LS (cm/s) (45±18 na 59±21 vs. 43±20 na 59±27), tepový objem (ml) (61±12 na 81±16 vs. 61±18 na 80±21), EF levé komory (%) (53±11 na 60±4 vs. 53±9 vs. 61±3) a NT-proBNP (pg/ml) (1053±618 na 315±302 vs. 1217±903 na 308±281) (všechna p=NS). VO2 max byla ve skupině LIN vs. EKG vstupně 20,4±6,5 vs. 21,5±6,5 (p=0,47) a po 1 roce 21,1±7,3 vs. 25,7±7,7 (p=0,014).
Závěr: Udržování SR i objektivní benefity po extenzivní ablaci DPFS byly při použití dvou metod extenzivní ablace byly kromě zlepšení VO2 max srovnatelné.
 
Podporováno grantem IGA MZ NS/9684-4/2008.