ERGOTERAPIE A FYZIOTERAPIE PACIENTŮ PO CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODĚ

Cílem práce bylo zhodnocení efektu následné rehabilitace u pacientů po CMP do 75 let věku se zaměřením na možnou kombinaci proximálního (fyzioterapie) a distálního (ergoterapie) přístupu rehabilitace.
Metodika: Pro hodnocení probandů jsme použili protokol Chedock-McMaster Hemiplegia Assessment, tvořený 10 položkami: 1. stav vědomí, 2., 3. citlivost nohy a ruky, 4. bolestivost ramenního kloubu, 5. kontrola rovnováhy, 6., 7. funkce HK a ruky, 8., 9. funkce DK a nohy a 10. položkou pro hodnocení celkové hybnosti a chůze. Vyšetřeno bylo celkem 16 pacientů s průměrným věkem 636 let, které jsme rozdělili na dvě skupiny. 1. skupina (n=8) měla ordinovanou fyzioterapii a ergoterapii v rámci kombinace proximálního a distálního přístupu rehabilitace, 2. skupina (n=8) měla ordinovanou pouze fyzioterapii (rehabilitaci zaměřenou převážně na přístupy proximálního typu).
Výsledky: U celého souboru pacientů došlo ke statisticky významnému zlepšení ve všech položkách testu mimo položku hodnotící stav vědomí. U první skupiny pacientů s kombinovanou terapií, došlo ke statisticky významnému zlepšení u všech položek mimo položky hodnotící stav vědomí a citlivost končetin. U druhé skupiny pacientů,
kteří absolvovali pouze fyzioterapii, došlo ke statisticky významnému zlepšení pouze
u položek hodnotící rovnováhu, funkci HK a DK a celkovou hybnost.
Závěr: Z naměřených výsledků vyplývá, že následná rehabilitace testovaných pacientů mladších 75 let vedla ke statisticky významnému zlepšení jejich funkčních schopností v položkách 1-10 Chedock-McMaster testu. Kombinace terapie proximálního a distálního typu, která byla v naší práci zajištěna propojením fyzioterapie a ergoterapie, měla výrazně lepší výsledky než rehabilitace pacientů pouze s fyzioterapií.