PREDIKTORY PŘEŽITÍ PACIENTŮ PO KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACI. ANALÝZA REGISTRU KPR

Úvod:  Srdeční zástava je významný celospolečenský problém. Cílem péče o nemocné po kardiopulmonální resuscitaci (KPR) je dosažení kvalitního přežití, tj. především zabránění trvalého poškození mozkových funkcí.

Cíl: Analýzou dlouhodobého registru KPR stanovit osud a prediktory přežití pacientů po kardiopulmonální resuscitaci v kardiocentru

Metody: Analýza registru konsekutivních pacientů po KPR na pracovišti autorů od 2002 do 2011 splňujících vstupní kritéria: verifikovaná srdeční zástava s přetrvávajícím bezvědomím,  dosažení stabilního ROSC (return of spontaneous circulation) trvajícího alespoň 20 minut, hospitalizace na pracovišti autorů do 12 hod od příhody Výsledky: celkem bylo zařazeno 150 pacientů, věk 67,73  ± 13,1 let. Celková doba srdeční zástavy činila průměrně 22 minut, laická KPR byla poskytnuta v 64% případů. Nejčastějším vstupním rytmem byla fibrilace komor/komorová tachykardie (57%), nejčastější příčinou zástavy akutní koronární syndrom. Výskyt orgánových selhání byl včastý, prakticky všichni nemocní vyžadovali nějakou formu orgánové podpory. Hypotermická léčba byla využita v 88% případů. Příznivého neurologického výsledku bylo dosaženo u 51% nemocných, mortalita 30 denní, 6 měsíční a roční byla 43, 56 a 62%. V jednorozměrné analýze byly prediktory příznivého výsledku: nižší věk, krátký čas do ROSC, akutni infarkt myokardu jako příčina zástavy a nižší vstupní  hladiny laktátu či BNP. Naopak prediktorem špatné prognózy byla mj. nutnost opakované KPR, velké krvácení či výskyt orgánových selhání. Závěr: srdeční zástava je i po úspěšné KPR velmi  závažný stav s nepříznivou prognózou, významným výskytem časných orgánových dysfunkcí a vysokou časnou mortalitou. Průběh onemocnění je obtížné podle vstupních parametrů předpovědět, přesto téměř 50% hospitalizovaných pacientů přežívá s příznivým výsledkem.