HYPEREOSINOFILNÍ SYNDROM MANIFESTUJÍCÍ SE LOEFFLEROVOU ENDOKARDITIDOU A SRDEČNÍM SELHÁNÍM

Úvod: Postižení srdce je u hypereosinofilního syndromu časté. Dochází k endomyokardiální infiltraci a ke vzniku trombů na postiženém endokardu. Závěrečnou fází je endomyokardiální fibróza a restriktivní kardiomyopatie.

Kasuistika: 77- letá pacientka byla referovaná k přijetí do našeho kardiocentra pro několika týdenní anamnézu postupně se zhoršující námahové dušnosti, kašle a atypických bolesti na hrudi, byla zvažovaná ischemická choroba srdeční, srdeční selhání a plicní embolie. Laboratorně při přijetí byl zvýšený D- dimer a mírně zvýšen troponin I. Na echokardiografickém transtorakálním vyšetření byly zobrazeny masy v apikálních částech obou komor, při diferenciálně diagnostické rozvaze byly zvažovány tromby, tumor a apikální forma hypertrofické kardiomyopatie. Na základě výsledků dalších zobrazovacích metod (CT, jícnová echokardiografie, intrakardiální echokardiografie, magnetická rezonance, PET-CT, koronarografie) a laboratorních nálezů eozinofilie a pancytopenie bylo vysoce pravděpodobné, že se jedná o Loefflerovu endokarditidu s tromby v obou srdečních komorách. Ty zmenšovaly objemy komor a vedly ke stavu s nízkým srdečním výdejem. Byla zahájena léčba nízkomolekulárním heparinem a kortikoterapie. Etiologie hypereosinofilního syndromu nebyla jednoznačně objasněna. Na základě rozhodnutí heart teamu byla nemocná indikovaná ke kardiochirurgickému odstranění trombů (peroperační biopsie potvrdila tromby). Kardiochirurgický výkon i další průběh byl bez komplikací. Na 3- měsíční kontrolu se nemocná dostavila v dobrém stavu, echokardiograficky normální objemy obou komor bez patrných trombů, lehká hypokinesa hrotu levé komory.

Závěr: Popisujeme případ chronického srdečního selhání na základě Loefflerovy endokarditidy a demonstrujeme úlohu zobrazovacích metod při stanovení této diagnózy.