PERMANENTNÍ STIMULACE HISOVA SVAZKU – NAŠE PRVNÍ ZKUŠENOSTI

Východisko: Stimulace Hisova svazku byla poprvé popsána v experimentu v roce 1970, permanentní stimulace je v různých indikacích popisována od roku 2000. V několika studiích byla stimulace Hisova svazku (SHS) spojena s nižším výskytem srdečního selhání ve srovnání se stimulací pravé komory. Indikací pro SHS může být prevence stimulací indikované kardiomyopatie a alternativa biventrikulární stimulace u LBBB.

Soubor a metodika: V období od 6/10/2017 do 11/12/2018 byla provedena permanentní SHS u osmi pacientů s průměrným věkem 65 let (38-77 let) v indikaci prevence stimulací indikované tachykardie (dva pacienti) a jako alternativa biventrikulární stimulace (šest pacientů). Průměrná šíře QRS komplexu byla 160 ms (rozmezí 92 ms – 200 ms)

K implantaci byly použity elektrody firmy MEDTRONIC. Elektroda byla navigována podle quadripolárního katétru v His oblasti, který byl zaveden z pravého třísla.

Výsledky: u všech pacientů byla implantace elektrody pro SHS úspěšná, nebyly žádné komplikace. U nemocných s LBBB došlo k bezprostřední změně průměrné šíře QRS komplexu z 160 ms na 112 ms. Dopad permanentní SHS na klinické a echokardiografické parametry vyžaduje delší dobu sledování.

Závěr: Permanentní stimulace Hisova svazku představuje poměrně novou metodu kardiostimulace v indikaci prevence pravokomorovou stimulací indukované kardiomyopatie nebo jako alternativa biventrikulární stimulace. Na možnost SHS musíme myslet u nemocných, u kterých nebylo možné zavést LK elektrodu endovazálně nebo jsou kontraindikováni k chirurgické implantaci pro vysoké operační riziko.