VÝSKYT A PŘÍČINY PORUCHY REPERFUZE PLICNÍHO ŘEČIŠTĚ PO AKUTNÍ PLICNÍ EMBOLII

Cíl: V naši práci jsme hodnotili incidenci, rizikové faktory a klinický dopad poruchy reperfuze po plicní embolii.
Soubor a metodika: 85 pacientů po první epizodě PE bylo klinicky, scintigraficky a echokardiograficky sledováno 6, 12 a 24 měsíců po příhodě.
Výsledky: Perzistující defekty perfuze na scintigramu plic byly přítomny po 6 měsících u 23,5 % pacientů, po 12 měsících u 24,9 % pacientů a po 24 měsících u 18,6 % pacientů. Pacienti s perzistujícími defekty perfuze ve 24. měsíci po PE byli starší (67,7 vs 55,0; p 0,02), měli vyšší hemoglobin při iniciální PE (144,5 vs 136,0; p 0,031) a jejich iniciální plicní embolie byla častěji středně nebo vysoce riziková (85,7 vs 47,5 %, p 0,026), s čímž souvisel i větší rozměr pravé komory (36,5 vs 32,5 mm; p 0,044) a významnější trikuspidální regurgitace (2,0 vs 1,5; p 0,018) při vstupním echokardiografickém vyšetření. Pacienti s přetrvávajícími defekty perfuze ve 24. měsíci měli také průměrně vyšší hodnotu systolického tlaku v plicnici (30,0 vs 22,5 mmHg) při echokardiografickém vyšetření provedeném ve 24. měsíci, jinak se nelišili od skupiny pacientů bez defektů v klinických či funkčních či echokardiografických parametrech. U tří pacientů (3,5 %) byla přítomna ve 24. měsíci CTEPH.
Závěr: Po 24 měsících po akutní PE byla v našem souboru přítomna nekompletní reperfuze u 18,6 % nemocných. Rizikovými faktory nekompletní reperfuze byl vyšší věk, vyšší BMI, vyšší hladina hemoglobinu a středně a více riziková plicní embolie. Pacienti s inkompletní reperfuzí ve 24. měsíci měli vyšší systolický krevní tlak v plicnici.