SROVNÁNÍ METODIKY INVAZIVNĚ ELEKTROFYZIOLOGICKY A SUBSTRÁTOVĚ NAVIGOVANÉ STEREOTAKTICKÉ RADIOCHIRURGICKÉ ABLACE KOMOROVÝCH TACHYKARDIÍ

Cíl:
Srovnání dvou metodik používané k zaměření cílového objemu robotického ozařovače, stereotaktická radiochirurgická ablace (SRA) navigovaná pomocí invazivního elektrofyziologického vyšetření oproti substrátové navigaci pomocí jizvy na PET-CT.
Metodika:
V souboru jsou zařazeni pacienti s ischemickou kardiomyopatií, EF LK pod 40%, se selhanou terapií a recidivami komorových tachykardií (VT). Skupina A používá k definování cíle elektroanatomické mapy z invazivního elektrofyziologického mapování. Skupina B definuje jizvu provedením PET-CT a je doplněna neinvazivním povrchovým ekg mapovánín všech vyvolatelných VT.
Rozsah cíle při SRA odpovídá rozsahu ablace při invazivním výkonu (skupina A) a rozsahu jizvy LK na PET-CT (skupina B).
Srovnáváme velikosti plánovaného cílového objemu (PTV), trvání SRA, vypočtené dávky pro jícen, žaludek, plíce a výskyt akutních komplikací.
Charakteristika souboru:
Pacienti ve skupině A zařazeni 4/2014-12/2018 a ve skupině B od 6/2018-12/2018, skupina A (n=8), věk 66 let, NYHA 2.4, EF LK 29.4% a skupiny B (n=6), věk 71 let, NYHA 2,1, EF LK 25,2%, všichni muži.
Výsledky:
Rozdíl mezi PTV obou skupin je statisticky významný, PTV skupiny A (Mean = 24,1 ml, SD = 3,9), PTV skupiny B (Mean = 76,0 ml, SD = 14,1), p < 0,001 (Welchův dvouvýběrový t-test). Délka zákroku a vypočtené sekundární radiační dávky na okolní orgány u obou skupin se statisticky neliší.
Z klinických nežádoucích účinků bylo zaznamenáno akutní nechutenství, ve skupině A u 4 pacientů s odezněním do týdne, ve skupině B u dvou pacientů (1x s rozvojem vředové léze po 6 měsících).
Závěr:
Invazivně elektrofyziologicky navigovaná SRA má oproti substrátově navigované SRA výrazně menší rozsah atakované cílové tkáně, nenalezli jsme statisticky významný rozdíl radiační dávky pro okolní orgány a délky trvání výkonu.