ROLE PARAMETRU „INTERNAL STRETCH FRACTION“ PŘI KVANTIFIKACI MECHANICKÉ DYSSYNCHRONIE A POSUZOVÁNÍ EFEKTU RESYNCHRONIZAČNÍ TERAPIE

Úvod: Dyssynchronní aktivace je předpokladem účinnosti resynchronizační terapie (CRT). I když cílem CRT je především resynchronizace kontrakce, možnosti kvantifikace mechanické dyssynchronie jsou stále omezené. Parametrem globální dyskoordinace komorové kontrakce může být tzv. internal stretch fraction (ISF).
Metodika: 36 kandidátů CRT a 7 zdravých kontrol podstoupilo MRI. Analýzou feature tracking dat (SA řezy) programem Segment (Medviso) jsme získali cirkumferenční strain (S)/ strainrate (SR) pro každý ze 17-segmentů levé komory. ISF byl vypočten jako rozsah natažení (plocha pod pozitivní částí globální SR křivky) ve vztahu k rozsahu zkrácení (plocha pod negativní částí globální SR křivky) 6 bazálních segmentů v průběhu ejekční fáze (ET). U parametru ISF byl ET určen ze zprůměrované S křivky 6 bazálních segmentů, u FISF (flow-derived ISF) z MRI-průtoku přes pulmonální a aortální ústí (obr.1). Vyšší ISF a FISF je markerem neefektivní kontrakce. Hodnotili jsme schopnost ISF a FISF odlišit kontroly od kandidátů CRT a predikovat respondéry CRT (↓LVESV>15% po 6 měsících CRT).
Výsledky: ISF i FISF byly signifikantně vyšší u kandidátů CRT než u kontrol, výraznější rozdíl mezi skupinami vykazoval FISF (obr.2). Nonrespondérem bylo 37% CRT recipientů. Oba markery (ISF i FISF) vykazovaly vyšší hodnoty u budoucích CRT responderů. Cut-off pro diskriminaci CRT responderů od nonresponderů byl >0,045 pro ISF a >0,174 pro FISF, přičemž FISF vykazoval vyšší senzitivitu v porovnání s ISF (obr.3).
Závěry: Internal stretch fraction může být použitelným parametrem pro selekci pacientů s dyskoordinovanou kontrakcí, kteří by mohli profitovat ze CRT. Větší senzitivita FISF v porovnání s ISF odráží nejspíše fakt, že ET odvozená z průměrné SR křivky postihuje pouze část ejekční fáze, zatímco FISF reflektuje přítomnost dyskoordinace v průběhu celé efektivní ejekční periody.