PROFYLAXE INFEKČNÍ ENDOKARDITIDY – NEKONEČNÝ PŘÍBĚH S PESTROU MINULOSTÍ, NEURČITOU PŘÍTOMNOSTÍ A NEJASNOU BUDOUCNOSTÍ
Antibiotickou profylaxi (AP) infekční endokarditidy (IE) doporučila poprvé AHA v r.1955 u revmatických a vrozených vad při extrakci zubů, porodu, operací GIT,močového traktu, mandlí (PNC i.m. před operací a 5 dnů po ní). Přelomem bylo doporučení BSAC 3 g amoxycilinu v jediné p.o. dávce. 1995 Evropský konsensus navrhl dělení IE na stavy s vysokým a nízkým rizikem. 2007 NICE přišla se zásadní změnou nepodávat AP u žádného pacienta před žádným výkonem!
Guidelines AHA2007 i ESC2009 doporučovala AP pouze u nejvyššího rizika (stomatologie). Švédsko bylo jedinou výjimkou z evropských zemí, která se přiklonila k britským doporučením NICE. Z pozdějších prací vyplynulo i vysoké riziko IE u implantovaných pacemakerů a ICD, kde byla účinnost AP před implantacemi prokázána.
Jaký byl dopad změn guidelines na výskyt IE? U AHA starší práce jednoznačný dopad neprokázaly, výsledky u IE způsobených viridujícím streptokokem však byly rozporuplné. Ve velké kanadské studii (2002–2013) incidence IE nebyla jasně zvýšená, byl však zastaven trend do té doby patrného poklesu streptokokových IE.
Jaký byl dopad britských guidelines NICE? Po úvodních negativních výsledcích začalo docházet k nárůstu incidence IE (2013 v Anglii 419 případů IE/rok), zvl. u osob s vysokým rizikem, ale méně i s nižším rizikem IE.
K zábraně vývoje 1 IE je nutná AP u 277 osob, vedlejší účinky, ekonomická náročnost i riziko rezistence jsou při podání jediné dávky baktericidního antibiotika amoxycilinu zanedbatelné.
Zdá se tedy, že zavedená doporučení ESC jsou dobrou volbou, soustřeďující se na rizikové výkony v ústech u rizikových pacientů(chlopenní protézy+jiný protetický materiál vč.TAVI), prodělaná IE,vrozené vady cyanotické bez chirurgické korekce nebo s reziduálními zkraty, implantované paliativní zkraty, konduity nebo jiné protézy, vrozené srdeční vady ošetřené protetickým materiálem do 6 měsíců.