ELEKTRICKÉ POLE BIVENTRIKULÁRNÍ STIMULACE

Srdeční resynchronizační léčba (CRT) pacientů s chronickým srdečním selháním a dyssinchronií stahu komor bývá nefarmakologicky řešena biventrikulární kardiostimulací. Od běžné kardiostimulace se mimo jiné liší zaváděním třetí, levokomorové elektrody do žilního koronárního systému. Umístění levokomorové (LV) elektrody se v dřívějších studiích ukázalo jako důležitý parametr efektivity terapie. Rozdílná anatomie srdečních žilních systémů však neumožňuje vždy stejnou pozici stimulační elektrody v rámci vnější stěny LV. Předmětem této práce bylo namodelování rozložení elektrického potenciálu v aproximovaném modelu srdce při různých umístěních zmíněné LV elektrody a některých volitelných konfiguracích stimulačních pólů použitých elektrod.

   Aproximovaný model srdce byl vytvořen a následně spočítán s aplikacemi elektrických impulzů v programu Comsol Multiphysics 4.2. Jeho vejčitý tvar s vnitřní strukturou dvou dutin od sebe oddělených  srdeční přepážkou rozměrově přibližně odpovídá tvaru reálného srdce. Dutiny byly vyplněny materiálem o elektrické konduktivitě krve 0,7 S/m a zbytek modelu odpovídá konduktivitě 0,05 S/m srdeční tkáně. Dále byl vytvořen model bipolární stimulační pravokomorové elektrody umístěné v hrotu dutiny odpovídající pravé komoře a model bipolární LV elektrody, která byla umístěna postupně do pěti sledovaných míst na povrchu levé komory. Použité stimulační impulzy měly pro pravou komoru amplitudu napětí -5 V a pro levou komoru -8 V, oba se šířkou 1 ms.

   Práce obsahuje několik variant modelů s různě umístěnou LV elektrodou a třemi konfiguracemi elektrodových pólů s časovým průběhem prostorového rozložení potenciálu v srdci při stimulačním impulzu.

   Výsledkem je porovnání těchto modelů ve vrcholu impulzu, které by mohlo sloužit pro návrh vhodného umístění elektrod při specifických patologiích funkce srdce indikovaných k použití CRT.