OSUD NEMOCNÝCH PO IMPLANTACI MEZISÍŇOVÉ KOMUNIKACE PRO SYMPTOMATICKOU LÉČBU HFPEF-ZKUŠENOSTI NAŠEHO CENTRA

Východisko: Implantace mezisíňové komunikace (IASDTM) u pacientů s HFpEF a pokročilými symptomy s cílem snížit tlak v levé síni bylo spojeno se zlepšením kvality života, tolerance zátěže, hemodynamických parametrů a snížením rizika hospitalizace pro srdeční selhání.

Cílem naší práce bylo zjistit osud pacientů po implantaci IASDTM.

Soubor a metodika: Hodnotili jsme lékařské záznamy pacientů z ambulantních kontrol a echokardiografie, sledovali jsme nežádoucí příhody od implantace IASD včetně hospitalizace a úmrtí. Implantace IASD v rámci klinického výzkumu: pilotní studie DCD Pilot a studie REDUCE-LAP. Soubor 11 pacientů, pět mužů a šest žen, ve věku 55-81 roku. Pacienti splňovali kritéria pro zařazení: NYHA ≥III, EF LK ≥ 50% , PCWP v klidu ≥ 15 mmHg nebo při zátěži ≥ 25mmHg, a tlak v PS < 14 mmHg. Implantace provedeny od 6.4.2013 do 20.3.2015.

Výsledky: Do konce roku 2018 zemřeli tři pacienti (infekce, malignita). Hospitalizace pro zhoršení srdečního selhání nebyla zaznamenána u žádného z pacientů, bylo několik hospitalizací z nekardiovaskulárních příčin. Z KV příhod: ablace pro fibrilaci síní, progrese ICHDK, srdeční zástava s úspěšnou resuscitací a následnou implantací ICD a tromboembolická CMP.

U všech přeživších při TTE kontrolách prokázán L-P zkrat. U nemocné s tromboembolickou CMP byl zaznamenán bidirekcionální zkrat (nebyl přítomen krátce po implantaci) a byla indikována antikoagulační terapie.

Závěr: Naše zkušenosti ukazují, že implantace IASD je v delším sledovaném období se snížením rizika hospitalizace pro srdeční selhání, mají však riziko dané přítomností komorbidit. Pacienti vyžadují pravidelné sledování, v případě průkazu rozvoje bidirekcionálního zkratu je nutné uvažovat o zavedení antikoagulační terapie i u nemocných se SR.