IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE U PACIENTŮ PO OTS – POHLED JEDNOHO CENTRA

Úvod:Imunosupresivní terapie, která je doživotní nutností po ortotopické transplantaci srdce (OTS), s sebou přináší i různé nežádoucí účinky. Základem léčby je kombinace kalcineurinového inhibitoru (CNI - cyklosporinu nebo takrolimu) a mykofenolát mofetilu (MPA), v časném potransplantačním období jsou užívány i kortikoidy. Z dlouhodobého hlediska se zdá výhodná kombinace redukované dávky CNI a mTOR inhibitorů (dříve sirolimus, nyní everolimus).

Cíl práce:Zhodnotit imunosupresivní režimy u pacientů po OTS, důvody vedoucí ke změně léčby a možné nežádoucí účinky a porovnat výsledky s celosvětovým registrem.
Soubor pacientů:V období 1992 – 31.12.2017 bylo provedeno v brněnském transplantačním centru 577 OTS . Imunosupresivní terapie byla sledována v 1. roce po OTS a poslední medikace zaznamenaná v roce 2018. Nálezy byly hodnoceny u 289 žijících pacientů.

Výsledky:U 160 nemocných (55%) byla provedena změna imunosupresivní terapie. Nejčastějším novým režimem byla kombinace redukovaného CNI a mTOR inhibitoru (97 pacientů, tj. 71%, užívalo tacrolimus a everolimus a 14 pacientů, tj. 10%, užívalo cyklosporin a everolimus). Pouze u 15 pacientů (11%) byl režim založený na everolimu a MPA, resp. 11 pacientů (8%) užívalo dříve zavedený sirolimus + MPA. Důvodem ke změně terapie byla renální insuficience u 60 pacientů, 38%, vaskulopatie u 43 pacientů, 27%, kombinace obou stavů u 14 nemocných, 9%. U 35 pacientů byly příčinou opakující se rejekce, 22%. Malignity u 7 pacientů (4%) a infekce u 1 pacienta byly dalšími stavy, které vedly ke změně. U 23 pacientů byla navrácena původní medikace kvůli nežádoucím účinkům, nejčastěji otokům a GIT intoleranci.
Závěr: Dle našich zkušeností se zdá výhodná kombinace mTOR inhibitoru a redukovaného CNI. Tyto nálezy jsou v souhlase s celosvětovým registrem, nicméně na našem pracovišti je tento režim využíván o něco častěji.