ANIZOTROPIE INTERVENTRIKULÁRNÍHO VEDENÍ U PACIENTŮ INDIKOVANÝCH K SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ TERAPII

Úvod: Znalost převodních časů mezi stimulačními elektrodami v pravé a levé komoře je výhodným klíčem k individualizované programaci systému pro srdeční resynchronizační terapii (CRT). Signifikantní skupina pacientů se srdečním selháním vykazuje rozdílné převodní časy při změně vektoru stimulace. Tento jev je nazván anizotropie interventrikulárního vedení (Interventricular Conduction Time Anisotropy – IVCTA)

Cíl: Popis jevu a statistické vyhodnocení vztahu s řadou klinických a elektrofyziologických parametrů

Metodika: Šedesát dva pacientů (52 mužů, 10 žen) bylo rozděleno do 3 skupin podle typu jevu anizotropie. Skupina A – obousměrně srovnatelná rychlost vedení, skupina B – rychlejší vedení z levé komory do pravé komory, skupina C – rychlejší vedení z pravé komory do levé komory. Převodní časy byly měřeny během implantace CRT systému. Pro diskrétní (kategoriální) proměnné byl použit Fisherův přesný test a pro spojité proměnné pak Mannův / Whitneyův test. Reakce nativních převodních parametrů na stimulační protokol byla vyhodnocena pomocí Spearmanova korelačního koeficientu.

Výsledky: Jev IVCTA byl pozorován u 19 z 38 pacientů s dilatační kardiomyopatií a u 3 z 24 pacientů s kardiomyopatií ischemické etiologie (p=0,003). Přítomnost IVCTA je také významná u koexistující hypertenze (p=0,01) a fibrilace síní (p=0,05). Vazba na další faktory, jako jsou pozice stimulačních elektrod, stav převodního systému či významnost lézí na koronárních tepnách byla vyhodnocena jako statisticky nevýznamná.

Závěr: Výskyt jevu IVCTA je statisticky významně vyšší u pacientů s dilatační kardiomyopatií, přičemž je vzácný u kardiomyopatie ischemické etiologie. Předpokládáme, že hlavní roli hrají difuzní charakter postižení a způsob remodelace myokardu. Znalost tohoto fenoménu může být užitečná při individualizovaném časování komor při optimalizaci CRT systému.