ZHODNOCENÍ EFEKTU SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ TERAPIE U PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM LÉČENÝCH NA KARDIOVASKULÁRNÍM ODDĚLENÍ FAKULTNÍ NEMOCNICE OSTRAVA

Cíl: Cílem práce bylo zhodnotit efekt resynchronizační terapie u pacientů sledovaných v kardiologické ambulanci Fakultní nemocnice Ostrava. Jako respondéři byli označeni pacienti, u kterých došlo ke zvýšení EF LK alespoň o 5%.


Soubor a metodika: U 100 pacientů (79 mužů, 21 žen), kteří podstoupili resynchronizační terapii v letech 2016-2017, jsme srovnávali před výkonem a s odstupem jednoho roku hodnotu ejekční frakce levé komory (EF LK), rozměr levé komory v diastole (LKDD), třídu symptomů NYHA a šíři QRS komplexu. Měření byla provedena standardně transthorakální echokardiografií. Nejčastější etiologií systolické dysfunkce byla ischemická choroba srdeční (44%), dilatační kardiomyopatie (39%), koincidence ischemické choroby srdeční a dilatační kardiomyopatie (9%), zbytek tvořila hypertrofická kardiomyopatie, nonkompaktní kardiomyopatie a dysfunkce při dlouhodobé pravostranné kardiostimulaci (8%). Ve 27 případech byl naimplantován biventrikulární kardiostimulátor, v 73 biventrikulární kardioverter-defibrilátor, z toho u 60 pacientů jako primární prevence náhlé srdeční smrti.
Výsledky: Průměrná EF LK (%) před implantací v celé skupině byla 28,2±7,2, LKDD (mm) 62,2±6,6, NYHA 2,82±0,6, šíře QRS (mm) 145±18. Při kontrole byla průměrná EF LK (%) 36,1±9,2 (p<0,001), LKDD (mm) 59,3±7,5 (p=0,002), NYHA 2,01±0,5 (p<0,001) a šíře QRS (mm) 136±20 (p=0,13). Počet pacientů, které můžeme po jednom roce označit jako respondery, byl 73. V této podskupině byla EF LK (%) před implantací 27,7±6,6, LKDD (mm) 63±6,5, NYHA 2,95±0,7 a šíře QRS (mm) 143±17. Po implantaci pak EF LK (%) 38,2±9,1(p<0,001), LKDD (mm) 58,3±6,7(p<0,001), NYHA 1,92±0,4(p<0,001) a šíře QRS (mm) 130±19(p=0,10).
Závěr: Výsledky této analýzy potvrzují data z multicentrických studií, že resynchornizační terapie zvyšuje EF LK a zlepšuje symptomy u pacientů se srdečním selháním se systolickou dysfunkcí.