VÝSKYT A ZPŮSOB LÉČBY REJEKCE ŠTĚPU PO SRDEČNÍ TRANSPLANTACI

Úvod
Rejekce štěpu je popisována po transplantaci srdce (Tx) jako častá komplikace. Klinická zkušenost z poslední doby naznačuje, že v éře současné imunosuprese by výskyt této komplikace mohl být výrazně nižší.
Cíl
Zhodnotit výskyt, klinickou závažnost a způsob léčby akutní rejekce štěpu v souboru nemocných po srdeční Tx.
Pacienti a metody
Rozbor souboru 183 nemocných, u nichž byla provedena Tx v období 1/ 2005-8/2010 a kteří přežívali alespoň 12 měsíců. Rejekce štěpu byla hodnocena při endomyokardiální biopsii z PK, buněčná rejekce byla posuzována podle Banffské klasifikace, humorální rejekce při záchytu fragmentů komplementu (C3,4d) v cévách. Funkce štěpu byla hodnocena echokardiograficky. Imunosupresivní profylaxe byla vedena podle protokolu s využitím antithymocytárního globulinu v časném obdob. Nemocní byli sledováni 12-74 měsíců.
Výsledky
Buněčná rejekce se vyskytla u 46 nemocných (25 % souboru). Srovnání dvou časových úseků (1/09-8/10, vs.1/05-12/08 ukázalo významné snížení incidence buněčné rejekce (9 proti 36 %). Humorální rejekce provázená dysfunkcí štěpu se vyskytla u 10 nemocných (5.5 %), u 94 (51.3 %) jsme nalezli pozitivitu C3,4d) bez postižení funkce. Buněčné rejekce byly úspěšně léčeny nárazovou dávkou metylprednisolonu, léčba humorální rejekce vyžadovala kombinovanou léčbu pouze v případě nálezu dysfunkce štěpu. U 3 nemocných se vyvinula koronární nemoc štěpu, 1 nemocný zemřel, u 2 přetrvává dysfunkce LK štěpu.
Závěr
V době současné imunosuprese je výskyt buněčné rejekce nízký, episody jsou dobře tolerovány. Pozornost se zaměřuje na humorální rejekci, která může vést k akutnímu selhávání štěpu a vyvolat i dlouhodobé důsledky ve smyslu rozvoje koronární nemoci. Častý nález aktivace komplementu bez jiných známek postižení štěpu vyžaduje další studium.

                                                 Podpořeno grantem IGA MZCR-NT 11262-6.