DETEKCE DUSÍKOVÝCH BUBLIN PO SIMULOVANÉM PONORU POTÁPĚČŮ S FORAMEN OVALE PATENS

Cíl: Cílem práce bylo ověřit v simulovaném sestupu bezpečnost běžně užívaných dekompresních postupů u potápěčů s foramen ovale patens (PFO).

Metodika: Tato studie navazuje na naší předchozí práci, kdy jsme provedli

screening PFO celkem u 353 českých potápěčů pomocí transkraniální dopplerovské sonografie (TCD). U 31 dobrovolníků s prokázaným PFO jsme prováděli simulované ponory v barokomoře. Po vynoření byl sledován výskyt venózních bublin pomocí transtorakální echokardiografie (TTE) a výskyt arteriálních bublin pomocí TTE i TCD. Počet bublin byl hodnocen jako malý (< 20) a velký (≥ 20). Byly porovnány tři rozdílné dekompresní postupy – Bühlmann 18m, US Navy 18m a US Navy 50m.

Výsledky: Ze 31 dobrovolníka byly po simulovaném sestupu u 16 (52%) detekovány venózní bubliny a u 10 (32%) i bubliny v systémové cirkulaci. U třech potápěčů (10%) došlo k rozvoji dekompresní choroby (DCS). Největší výskyt venózních i arteriálních bublin byl zaznamenán po ponoru US Navy 50 m, u sedmi z osmi probandů (88%) byly detekovány bubliny ve venózní krvi a u šesti (75%) i v krvi arteriální. Po ponoru Bühlmann 18 m nebyl zaznamenán u žádného probanda výskyt velkého počtu venózních bublin ani žádné bubliny v systémově cirkulaci.

Závěr: Na malém souboru dobrovolníků jsme ověřili známý fakt vzniku a paradoxní embolizace bublin po kontrolovaných dekompresních ponorech potápěčů s PFO. Výsledky naznačují vyšší riziko vzniku DCS při hlubších ponorech s relativně kratší dekompresí. Screening PFO lze doporučit všem aktivním potápěčům, volba dalšího postupu je individuální, simulovaným ponorem lze ověřit individuální riziko.