FENOMÉN ANIZOTROPIE INTERVENTRIKULÁRNÍCH KONDUKČNÍCH ČASŮ VE SVĚTLE SLEDOVANÝCH FAKTORŮ

Název: Fenomén anizotropie interventrikulárních kondukčních časů ve světle sledovaných faktorů
Úvod: Znalost hodnot převodních časů, tedy elektromechanických vlastností myokardu je výhodným klíčem k podmíněné, zejména prvotní (periimplantační) programací CRT systému. V souhrnu pacientských dat lze nalézt ta, která mají statisticky významný výskyt u jedinců s prezentovanou nonekvivalencí hodnot těchto časů.

Cíl: Statistické posouzení míry výskytu parametrů, které se váží k jedincům s prezentovanou nonekvivalencí interventrikulárních kondukčních časů.
Metodika: Testy byly provedeny nad množinou 62 subjektů (52 mužů, 10 žen). Pacienti byli rozděleni podle typu popisovaného fenoménu na „normální“, „praváky“ a „leváky“ a u každé skupiny byla vypočtena afiliace k jednotlivým sledovaným parametrům. Povaha dat si vyžádala provedení neparametrických testů statistických hypotéz. Použit byl Fisherův exaktní test pro nespojité proměnné a Mann – Whitneyův test pro spojité proměnné.

Výsledky: Jako statisticky významné byly vyhodnoceny faktory etiologie srdečního selhání (dilatační vs. ischemická kardiomyopatie), kde p = 0.003, typ srdečního rytmu (sinusový rytmus vs. fibrilace síní), kde p = 0,050 a existence hypertenze, kde p = 0,010. Mnoho dalších faktorů, jako například umístění elektrod, stav převodního systému, či míra a typ postižení koronárního řečiště se blíží, ale nedosáhly hranice statistické významnosti.

Závěr: Z analýz vyplývá jasná závislost na etiologii onemocnění. Dilatační kardiomyopatie (DKMP) je spojena se značným výskytem anizotropního chování vedení. Předpokládáme spojitost s difúzní povahou DKMP a způsobem náhrady vrstev myokardu neplnohodnotnou tkání. Při iniciální programaci je důvodné klást důraz na individuální přístup ke každému pacientu a při implantaci si vyžádat čas navíc k proměření obou směrů interventrikulárního vedení.