LÉČBA METFORMINEM A VÝSKYT NÁDORŮ U PACIENTŮ PO TRANSPLANTACI SRDCE

Úvod: diabetes mellitus (DM) a maligní nádory jsou jedny z nejčastějších komplikací, které výrazně zvyšují morbiditu a mortalitu pacientů po transplantaci srdce (TS). Řada klinických studií prokázala vyšší výskyt různých typů nádoru u pacientů s DM. Toto riziko je navíc u transplantovaných pacientů potencováno imunosupresivními léky. U metforminu, jednoho z nejčastěji užívaných perorálních antidiabetik, byl prokázán protinádorový účinek.

Cílem naší práce bylo zjistit, zda tento systémový účinek platí I pro pacienty po TS.

Soubor a metodika: retrospektivně jsme analyzovali soubor 428 pacientů, kteří podstoupili TS na našem pracovišti v období od roku 1993 do roku 2016 a kteří přežili prvního půl roku po transplantaci. Analyzovali jsme jednak výskyt malignit během 15. letého sledování a dále dlouhodobé přežívání pacientů.

Výsledky: ze 428 pacientů zařazených do studie, 225 (53%) mělo DM a 27 (12%) z nich bylo léčeno metforminem. Během 15. letého sledování pacientů ve skupině léčených metforminem bylo 93% pacientů bez výskytu malignity, u ostatních diabetiků to bylo 83%, u pacientů bez diabetu 87%. Podle Coxovy regresní analýzy, diabetici, kteří nebyli léčení metforminem, měli 1,6x vyšší šanci na výskyt malignity než ti, léčení metforminem (p=0,498). Pacienti bez DM měli 1,2x vyšší šanci, že onemocní malignitou (p = 0.785).

15 leté přežívání transplantovaných diabetiků léčených metforminem bylo 66%, u ostatních diabetiků 42%, u pacientů bez DM 56%. Multivariantní analýza prokázala, že u diabetiků byla léčba metforminem spojena se signifikantně lepším přežíváním (hazard ratio = 2,1; p = 0,049).

Závěr: zjistili jsme, že metformin může být přínosem i u pacientů po TS pokud se týká lepšího přežívání, neprokázali jsme však statisticky významně nižší výskyt maligních nádorů u těchto pacientů.