BIODEGRADABILNÍ STENTY – SOUČASNÝ STAV V INTERVENČNÍ KARDIOLOGII

Cíl:prezentujeme současný pohled na kategorii biodegradabilních stentů (BVS) na základě aktuálně dostupných střednědobých dat a předkládáme výhled do budoucího možného vývoje. Úvod: BVS vstoupily do intervenční kardiologie v roce 2010 s nadějí, že jsou schopny, na rozdíl od metalických stentů, dosáhnout některých podstatných výhod, které se promítnou do pozitivního klinického výsledku pacientů. Nicméně data z delšího sledování přinesla i negativní zjištění.

Metody: Revize aktuálně dostupných literárních dat dokládá, že zvýšené riziko trombozy po implantaci BVS je statisticky významným jevem a promítá se do následně negativního klinického výsledku. První data byla prezentována autory registru GHOST-EU (výskyt trombozy u BVS v 6 měsících 2.1%), obdobná data byla pozorována ve studii Absorb II a ve studii AIDA (3,5x vyšší výskyt trombozy ve 2 letech oproti metalickému lékovému stentu). Navíc byly trombozy BVS pozorovány i po více než 3 letech od implantace. Jako možné příčiny se jeví nekompletní pokrytí léze, malapozice , roli pravděpodobně má i větší tloušťka strutů s alterací průtoku a v případě pozdních příhod pak strukturální diskontinuita při nekompletní absorbci strutů, prolabujících do lumina. Toto se promítá do doporučení pro delší podávání duální antiagregace, je nutná pečlivá selekce vhodných pacientů a optimální technika implantace, též další vývoj nových technologií je nezbytný.

Závěr:dostupné výsledky nasvědčují, že se daří ozřejmit pravděpodobné příčiny selhání 1. generace BVS a takto pracovat jak na zlepšení charakteristik materiál ve smyslu mechanických, ale i biologických vlastností – rychlejší, řízená a kompletní degradace. Současně byla vypracována doporučení pro vlastní strategii implantace BVS s cílem optimalizace primárního výsledku výkonu, důraz je kladen na využití zobrazovacích technik – optická koherenční tomografie.