KARDIOVASKULÁRNÍ REHABILITACE II. FÁZE PACIENTŮ PO INFARKTU MYOKARDU

CÍL STUDIE
     Cílem studie bylo posoudit efekt kombinovaného tréninku (aerobního a odporového) na tělesnou zdatnost a parametry svalové síly u pacientů po infarktu myokardu.
METODIKA
     Do studie bylo zařazeno 46 pacientů [32 mužů ve věku (63 ± 10) let s ejekční frakcí       (42 ± 8) % a 14 žen ve věku (56 ± 11,0) let s ejekční frakcí (52 ± 10,0) % ] minimálně            6 měsíců po PCI nebo AIM. Všichni pacienti absolvovali 12týdenní rehabilitační program ve formě aerobního tréninku kombinovaného od 3. týdne s odporovým cvičením (3x týdně). Cvičební jednotka trvala 60 minut (10 min zahřívací fáze, 25 min aerobní zátěž na ergometru, 15 min silový trénink,  10 minut relaxační fáze). Spiroergometrický zátěžový test do symptomy limitovaného maxima byl proveden před zahájením a po ukončení rehabilitačního programu. Intenzita aerobního tréninku byla stanovena na úrovni anaerobního prahu,  zátěž ve fázi odporového cvičení byla určena metodou jednou opakovaného maxima (1-RM).
VÝSLEDKY
     Před zahájením a po 12 týdnech tréninku jsme prokázali, že maximální zátěž (WSL), spotřebu kyslíku ( ) na úrovni symptomy limitovaného maxima (SL) a také hodnoty symptomy limitované spotřeby kyslíku a symptomy limitovaného fyzického výkonu přepočítané na kilogram tělesné hmotnosti se zvýšily. Po 12 týdnech porovnáním výsledků vstupního a výstupního 1-RM testu jsme nalezli zvýšení svalové síly ve cvicích předkopávání, stahování a odtlačování proti odporu.
ZÁVĚR
     Po ukončení rehabilitačního programu došlo ke statisticky významnému zvýšení symptomy limitované spotřeby kyslíku, symptomy limitovaného fyzického výkonu                  (i u hodnot přepočítaných na kilogram tělesné hmotnosti) a rovněž ke statisticky významnému zvýšení svalové síly.
Podporováno grantem MSM 0021622402