OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O PACIENTA V KARDIOGENNÍM ŠOKU S NUTNOSTÍ NAPOJENÍ NA PODPORU V-A ECMO

Úvod: Zavedení ECMO (extrakorporální membránové oxygenace) u pacientů v kardiogenním šoku je stále provázené řadou otazníků, v řadě případů však zvyšuje šanci na přežití. Ošetřovatelská péče o pacienta je náročná a zahrnuje určitá specifika a schopnost rychlého řešení komplikací. V našem sdělení se zabýváme 39-letým nemocným po bradykardicko-asystolické srdeční zástavě při STEMI spodní stěny, v úvodu pacient napojen na UPV. Při koronarografii byla nalezena spasmující RIA a uzávěr RMS II, který vyřešen PCI s implantací lékového stentu. Dle ECHA těžká systolická dysfunkce LK s EF 15-20%. Pro následnou oběhovou nestabilitu zavedena intraaortální balonková kontrapulzace, která však bez hemodynamického zlepšení. Proto indikováno zavedení V-A ECMO. Během 5 dnů došlo k zlepšení systolické funkce LK (EF 50%) s možnosti odpojení V-A ECMO. Po odtlumení se nemocný probral k normálnímu vědomí. Pravděpodobným triggerem rozvoje těžkého kardiogenního šoku byl abuzus amfetaminu (potvrzeno toxikologicky).

Metodika: Kazuistika

Závěr: Při léčbě těžkého kardiogenního šoku je nutná rychlá identifikace příčiny a následná komplexní terapie. Zavedení ECMO představuje jednu z možností léčby vyžadující těsnou spolupráci v rámci ECMO týmu. Sesterská péče o tyto nemocné je velmi náročná a je nutné nemocné hospitalizovat na pracovištích s dostatečnými zkušenostmi s touto metodou.