POUŽITÍ MAGNETICKÉ SRDEČNÍ NAVIGACE PŘI ALKOHOLOVÉ SEPTÁLNÍ ABLACI U NEMOCNÝCH S OBSTRUKČNÍ FORMOU HYPERTROFICKÉ KARDIOMYOPATIE

     Magnetická srdeční navigace je v kardiologii užívána k navigaci speciálních ablačních katétrů v elektrofyziologii a rovněž k navádění speciálních magnetických PCI vodičů obvykle u selektovaných nemocných při perkutánní koronární intervenci. Po předchozích zkušenostech s obtížnější sondáží septálních větví u některých nemocných  s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií (HOKMP), indikovaných k perkutánní transluminální septální ablaci (PTSMA) jsme v posledních 2 letech systematicky používali magnetickou srdeční navigaci k navádění vodičů  do septálních větví s použitím systému Niobe firmy Stereotaxis s cílem prokázat výhody použití systému při zavádění vodiče do cílové septální větve v průběhu PTSMA.
      Od 19.1.2009 do 3.1.2011 jsme provedli v souboru 15 nemocných s HOKMP (11mužů a 4 žen) celkem 19 septálních ablací, 18x s použitím stereotaxe - využitím magnetického pole s indukcí 0.08 nebo 0,1 Tesla k zavedení vodiče do cílové septální větve. Sledovali jsme úspěšnost, dobu zavedení vodiče a spotřebu kontrastu.
      Úspěšné zavedení magnetického vodiče se zdařilo v 16 případech. Příčinou neúspěchu byly ve 2 případech anatomické příčiny - odstup ze zúžené septalis resp. velmi tenká periferie tepny. U 14 zdokumentovaných úspěšných procedur trvalo zavedení magnetického vodiče průměrně 103 sekund, přičemž průměrné množství spotřebované kontrastní látky  k zavedení vodiče bylo necelých 8 ml.
      Z dosavadní praxe zjišťujeme výhodnost až suverénnost  použití magnetické srdeční navigace pro nemocné s prostornými  tepnami a ostrým úhlem odstupu septálních větví, kde klasické vodiče mohou někdy selhávat pro nutnost použití výrazného ohybu, který ztěžuje další manipulaci  ve vlastní septální větvi. Slabinou magnetické srdeční navigace jsou vysoké pořizovací náklady a anatomické limitace v tepnách s velmi malým průsvitem. Výhodou může být menší spotřeba kontrastní látky.