AKUTNÍ VLIV MÍŠNÍ STIMULACE NA AUTONOMNÍ KONTROLU A FUNKCI SRDCE U PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM

Úvod:

Pro chronické srdeční selhání (CHSS) je charakteristická zvýšená aktivita sympatiku a snížená baroreceptorová senzitivita. Míšní stimulace (SCS) v experimentálním modelu srdečního selhání snižuje akutně sympatickou nervovou aktivitu. Klinická data jsou však omezená.

Cíl:

Cílem studie bylo ověřit hypotézu, že SCS zvyšuje u pacientů s chronickým srdečním selháním variabilitu srdeční frekvence (HRV) a baroreceptorovou senzitivitu (BRS).

Soubor a metodika:

Zařazeni byli pacienti s CHSS léčeni SCS, s cílením stimulace do oblasti Th1-Th4 míchy. Stimulace o intenzitě 90% maximálního tolerovaného výdeje s aktivními všemi 8 elektrodami (SCS-90%) probíhala po dobu 15 min. Kontinuálně byla zaznamenávána EKG křivka a dále neinvazivně, pomocí prstové pletysmografie měřeny beat-to-beat hemodynamické parametry. Získaná data byla porovnávána s posledními 5 minutami před aktivací terapie (SCS-OFF). Následně byla SCS testována i v jiných modifikacích: 60% maximálního tolerovaného výdeje (SCS-60%), kraniální konfigurace elektrod (SCS-CRAN) a kaudální konfigurace elektrod (SCS-CAU).

Výsledky:

Zařazeno bylo 15 pacientů o průměrném věku 65±8 roku, z toho 73% mužů, s EF LK 43±14%. Při SCS-90% nedošlo k ovlivnění HRV, BRS ani hemodynamiky: HRV (n=11, medián [IQR]): SDNN (ms) 55,7 [25,5-87,4] vs. 50,9 [35,8-73,9], p=0,82; LF power (ms2) 511 [154-1557] vs. 300 [154-1081], p=0,89; BRS (n=10, median [IQR]): 10,4 [4,7-12,8] vs. 6,3 [3,0-10,5] ms/mmHg, p=0,35. Hemodynamika (n=15, průměr±SD): SV (ml) 74±20 vs. 74±19, p=0,82, MAP (mmHg) 82±10 vs. 83±8, p=0,53. Ani při SCS-60%, SCS-CRAN a SCS-CAU se sledované parametry významně nezměnily.

Závěr:

Zdá se tedy, že u pacientů s CHSS míšní stimulace o intenzitě ≤90% maximálního tolerovaného výdeje akutně nezlepšuje ani rovnováhu autonomního nervového systému, ani baroreceptorovou senzitivitu.