NEUROLOGICKÝ VÝSTUP U PACIENTŮ PO FIBRILAČNÍ ZÁSTAVĚ OBĚHU

Prognóza pacientů po fibrilační zástavě oběhu je i v případě okamžitě zahájené kardiopulmonální resuscitace nejistá. Hlavní determinantou je rozsah ischemicko-reperfuzního postižení mozku. Kromě klinického neurologického vyšetření, monitorace EEG, evokovaných potenciálů a zobrazovacích metod se jako slibné jeví laboratorní stanovení neuron-specifické enolázy (NSE).

Cíl: Zhodnocení neurologického výstupu dle Cerebral Performance Capacity (CPC) a posouzení možných prediktivních ukazatelů u pacientů po úspěšné KPR pro fibrilační zástavu oběhu.

Výsledky: V období 1/2015-7/2016 bylo na Kardiologické jednotce intenzivní péče hospitalizováno 56 pacientů po fibrilační zástavě oběhu. U 20 pacientů byl diagnostikován akutní infarkt myokardu s elevacemi ST úseků (STEMI), 36 pacientů prodělalo fibrilační zástavu oběhu z ostatních příčin. Hodnota NSE (stanovená po 72 hod) byla u přeživších pacientů 16,6 (12,9-24,6) ug/l oproti zemřelým 161,2 (37,8-180) ug/l, statisticky významně korelovala s neurologickou prognózou a mortalitou u obou skupin. Doba k dosažení obnovy oběhu (ROSC) ovlivnila prognózu pouze u pacientů s fibrilační zástavou oběhu z ostatních příčin. Vstupní hodnota NT-pro BNP, hs TnT ani strategie teplotního managementu neměli vliv na neurologický výstup. Příznivé CPC score 1-2 bylo při dimisi přítomno u 75% nemocných po fibrilační zástavě oběhu při STEMI a u 39% nemocných po fibrilační zástavě z ostatních příčin. Hospitalizační mortalita pacientů po fibrilační zástavě oběhu při STEMI byla 25% oproti 42% u pacientů po fibrilační zástavě oběhu z ostatních příčin.

Závěr: Pacienti po fibrilační zástavě oběhu na podkladě STEMI měli lepší neurologický výstup než pacienti po fibrilační zástavě z ostatních příčin. Stanovení NSE se jeví jako vhodný prognostický parametr, na který je však nutné nahlížet v rámci komplexního zhodnocení neurologického stavu.