STRATIFIKACE RIZIKA VZNIKU MALIGNÍ KOMOROVÉ TACHYKARDIE U RŮZNÝCH DRUHŮ POKUSNÝCH ZVÍŘAT PŘI ANIMÁLNÍM EXPERIMENTU

V ČR je nejčastěji používaným animálním modelem v kardiologii prase domácí (Sus scrofa domesticus). Má anatomicky podobné srdce lidskému, z  pohledu elektrofyziologa však vykazuje zásadní odlišnosti, jako např. náchylnost ke vzniku komorových arytmií. V rámci projektu vývoje nových epikardiálních elektrod a katetrů pro radiofrekvenční ablaci, stimulaci a defibrilaci jsme retrospektivně srovnali riziko vzniku komorových tachykardií u modelu prasete a na modelu psa domácího (Canis lupus familiaris).

Metodika: Bylo provedeno retrospektivní statistické vyhodnocení rizika vzniku komorové arytmie v průběhu animálního experimentu během aplikace radiofrekvenční energie u 6 prasat (VFU - ICRC Brno,ČR) a u 6 psů (Mayo Clinic Rochester,MN,USA). 

Výsledky: Bylo srovnáno 62 aplikací radiofrekvenční energie u prasete a 41 aplikací radiofrekvenční energie u psa. Aplikace energie byla prováděna endokardiálně i epikardiálně pomocí dvou typů katétrů, za použití standardního ablačního generátoru (BW Stockert). Poměr šancí (Odds Ratio) vzniku maligní komorové arytmie u prasete byl vyšší než u psa domácího (OR 4.8201 vs. 1.5728; p = 0.0101). U ostatních sledovaných parametrů (typ katétru, pozice katétru v pravé či levé srdeční komoře, výkon a doba trvání aplikace radiofrekvenční energie) nebyla zjištěna statistická závislost.

Závěr: Výběr vhodného animálního modelu pro in-vivo experimenty v kardiologii můžou ovlivnit i jiné faktory než jen anatomická shoda použitého modelu s člověkem. Prase domácí je prokazatelné více náchylnější ke vzniku maligní komorové tachykardie v průběhu experimentu než pes domácí, což je třeba zohlednit při plánování experimentu a vyžaduje pokročilou erudici technického personálu při provádění experimentů zejména zaměřených na srdeční elektrofyziologii.