ROZDÍLY VE VÝSLEDCÍCH MĚŘENÍ ŠÍŘE QRS KOMPLEXU MEZI LÉKAŘI A POROVNÁNÍ S AUTOMATICKOU ANALÝZOU EKG PŘÍSTROJEM

Cíl: Indikaci k srdeční resynchronizační léčbě v ČR představuje hranice QRS ≥ 120 ms. Evropská doporučení vyžadují v určitých případech hodnotu ≥ 130 nebo ≥ 150 ms. Měření QRS se provádí obvykle z posuvu EKG papíru rychlostí 25 mm/s, řada moderních EKG přístrojů však měří QRS automaticky. Cílem studie bylo posoudit rozdíl v posuzování šíře QRS komplexu mezi lékaři a dále výsledky srovnat s automatickou analýzou poskytovanou EKG přístrojem.
Metody: Z databáze EKG křivek pořízených EKG přístrojem MAC 5000 (Marquette) bylo vybráno 100 EKG křivek s QRS ≥ 100 ms. Po zaslepení výsledků automatické analýzy byly EKG křivky předloženy 5 lékařům k hodnocení šíře QRS komplexu. Praxe těchto lékařů v kardiologii se pohybuje mezi 2 a 24 lety (průměrně 10 let).
Výsledky: Šíře QRS komplexu získaná zprůměrováním všech výsledků lékařské i automatické analýzy byla 117,7 ± 26,4 ms. Lékaři oproti EKG přístroji měli tendenci hodnotit QRS užší, průměr rozdílu pro jednotlivé osoby kolísal od 1 do 17 ms se směrodatnými odchylkami 8-27. Z měření 5 lékařů byly ve 4 případech rozdíly v šíři QRS komplexu mezi lékařem a přístrojem statisticky významné (p < 0,001). Míra shody měření QRS komplexu je uvedena v tabulce.

Počet křivek, ve kterých je dosažena požadovaná míra shody na uvedené hranici šíře QRS komplexu

Závěr: Variabilita měření šíře QRS komplexů je velká. Indikace k srdeční resynchronizační léčbě by se neměly opírat o analýzu EKG křivky jedinou osobou. Variabilita výsledků měření šíře QRS komplexu by mohla být příčinou neuspokojivých výsledků srdeční resynchronizační léčby u vybraných nemocných.