DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY THORAKOSKOPICKÉ IMPLANTACE EPIKARDIÁLNÍCH STIMULAČNÍCH ELEKTROD NA LEVOU KOMORU – ALTERNATIVA ENDOVAZÁLNÍHO PŘÍSTUPU

Cíl
Epikardiální implantace stimulačních elektrod zůstává jedinou  možností pro zajištění stimulace LK při neúspěchu endovazálního přístupu  kanylací  koronárního sinu. Zhodnocení výsledků a zkušeností při a po implantaci epikardiálních stimulačních elektrod je cílem našeho sdělení. V čtyřletém období sledování jsme hodnotili  operační, pooperační komplikace a vývoj funkčních parametrů elektrod. 
Soubor a Metodika 
Celkem bylo od 12/2006 do 12/2010 implantováno 97  epikardiálních elektrod na laterální stranu levé komory srdeční pomocí thorakoskopu. Elektrody byly tunelovány,  později  přímo vyvedeny k místu implantace PM event. ICD v pravé, levé podklíčkové krajině. Ve 32 případech se jednalo o reoperaci po předchozím kardiochirurgickém výkonu,z  toho 2x o reoperaci již zavedené epikardiální elektrody. Pro umístění na levé komoře srdeční jsme  použili šroubovací unipolární, později bipolární elektrody.
Výsledky
Všechny chirurgické implantace byly úspěšné s průměrným  pooperačním prahem elektrod 1,4 V, po 3 letech 1,8 V. Žádný pacient nezemřel a všichni byli bez neurologického deficitu. 7 pacientů jsme konvertovali na minithorakotomii (4x zašlá pleura, 1x monstrozní obezita , 1x obrovské dilatované srdce, 1x peroperační krvácení z povrchové žíly).
Závěr
Minimálně invazivní  technika implantace epikardiálních elektrod thorakoskopicky  je bezpečná a efektivní metoda s nízkým chirurgickým rizikem a minimálními následnými komplikacemi. Při použití chirurgické epikardiální implantace zůstává stimulační práh a funkční parametry elektrod dlouhodobě srovnatelné s peroperačními hodnotami. Biventrikulární stimulace pomocí elektrody zavedené thorakoskopicky  zůstává a  je alternativou endovazálního přístupu léčby pacientů se srdečním selháním s poruchou nitrokomorového vedení.