SPEKTRUM NÁLEZŮ PŘI KOMPLEXNÍM HODNOCENÍ ENDOMYOKARDIÁLNÍ BIOPSIE U NEMOCNÝCH S RECENTNÍM ZÁCHYTEM DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIE

Recentní práce prokázaly přínos imunosupresivní léčby u nemocných se zánětlivou kardiomyopatií (ZKMP) po vyloučení perzistence  virů v myokardu.  Cílem naší práce bylo vyšetřit prevalenci ZKMP a kardiotropních agens v endomyokardiální biopsii (EMB)  u nemocných s recentním záchytem dilatační kardiomyopatie (DKMP) a  vytipovat nemocné s možností specifické léčby ZKMP.
Metody: 
U 39 pacientů (pts) s DKMP a anamnézou kratší nežli 6 měsíců byla provedena EMB (věk 45±8 let,  NYHA třída 2.6±0.9, LVEDD 68±7 mm, LVEF 24±9 mm).  Kritériem pro diagnózu ZKMP byla pozitivní imunohistochemie (  > 7 CD3 a CD68 lymfocytů/mm2). V EMB byla vyšetřena  pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR)  přítomnost  borrélií, parvoviru B19, cytomegaloviru, EBV, HHV-6, adenovirů a  enterovirů.

Výsledky: Známky ZKMP byly přítomny u 19 pacientů (49%). V EMB byly  nejčastěji prokázány: parvovirus B19 u 25 pts, borrelia burgdorferi sensu lato u 10 pts, cytomegalovirus u 3 pts, enterovirus u 1pt. U 10 pts jsme prokázali současnou přítomnost  2 agens.  U 8 pts (20%) nebylo zjištěno  žádné z uvedených kardiotropních  agens.   3 pts z této podskupiny měli známky zánětu při imunohistochemickém vyšetření,   u 2  pt  dochází k zlepšování funkce LKS na standardní léčbě srdečního selhání a u zbývající pacientky byla verifikována dermatomyositida, která je  léčena kombinovanou imunosupresí. 9 z 10 pts s pozitivitou borrelia burgdorferi v EMB bylo léčeno intravenozním ceftriaxonem. Zlepšení ejekční frakce LKS  nad 40% jsme po roce sledování pozorovali pouze u  třech nemocných z této podskupiny.

Závěr:  Prevalence nemocných  se zánětlivou kardiomyopatií a negativním průkazem kardiotropních agens v EMB byla nízká (7.7% z celého souboru).  Do budoucna bude třeba objasnit jakou kvantitu infekčního agens v EMB bude možno považovat za klinicky významnou. 

Podporováno grantem  IGA  NS-9697/2008.