FARMAKOGENETIKA V LÉČBĚ KARDIOVASKULÁRNÍCH CHOROB
Zavádění poznatků farmakogenetiky do léčby kardiovaskulárních onemocnění přestoupilo z fáze teoretických předpokladů do fáze praktického využití, zejména to platí pro léčbu antitrombotiky. Podkladem interindividuálních rozdílů v účinku léků bývá polymorfismus transformačních enzymů, transportních systémů zajišťujících osud léků v organismu i receptorů, enzymů či signálních molekul ovlivňujících vlastní účinek léčiva.
V léčbě antitrombotiky se klinicky významně uplatní zejména polymorfizmus efluxního glykoproteinu P (ABCB1 3435C→T) v resorpci léku či polymorfizmus isoenzymu CYP2C19 v bioaktivaci klopidogrelu. Genotypizace glykoproteinu P (P-gp) má význam pro určení biologické dostupnosti klopidogrelu, genotyp 3435CC je spojen s nízkou aktivitou P-gp a s vyšší dostupností klopidogrelu, tedy i spolehlivějším antitrombotickým efektem, naopak varianta 3435TT je spojena s vysokou aktivitou a s nedostatečnou dosažitelností. Stanovení genotypu CYP2C19, konkrétně CYP2C19*2 nebo CYP2C19*3 má rovněž význam, u nositelů těchto alel probíhá bioaktivace klopidogrelu pomaleji a více proléčiva je degradováno esterázami. Podobně má u rizikových osob význam genotypizace reduktázy vitaminu K. Nositelé VKORC1AA konstituují subpopulaci warfarin-senzitivní a na druhém pólu stejná část jedinců s variantou VKORC1BB je k působení warfarinu méně citlivých, tj. subpopulace warfarin-rezistentní. Podobně existuje subpopulace s rozdílnou rychlostí biodegradace warfarinu isoenzymy CYP2C9 a CYP4F2. Výsledné kombinace odpovědi na úrovni vitamin K reduktázy a rychlosti metabolizmu jsou spoluzodpovědné za výslednou léčebnou dávku antivitaminu K.
Vzhledem k velkému klinickému významu různých typů polymorfizmu na účinek léku je patrný trend k zavádění nových léčiv (např. prasugrel, ticagrelor) s farmakokinetikou nezávisou na rozdílné aktivitě metabolických a transportních systémů.