PŘÍZNIVÉ ÚČINKY DLOUHODOBÉ LÉČBY NIACINEM NA PRŮBĚH EXPERIMENTÁLNÍHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ

Úvod: Zvýšená adipocytární lipolýza v důsledku neurohumorální stimulace se může podílet na metabolické remodelaci myokardu, inzulinorezistenci a kachexii doprovázející chronické srdeční selhání (ChSS). Cílem práce bylo zjistit, zda dlouhodobá inhibice lipolýzy niacinem příznivě ovlivní průběh experimentálního modelu ChSS navozeném objemovým přetížením.
Metody: Aorto-kavální píštěl (n=110)/sham operace (n=20) byla provedena punkční technikou u 3-měsíčních samců kmene Wistar, kteří byli po 13 týdnech randomizováni k terapii niacinem (niacin p.a., Sigma, 60 mg/kgBW/den) či placebem. Rozvoj ChSS byl monitorován po dobu 50 týdnů. Na konci byla provedena metabolická (OGTT) a echokardiografická (Vivid7, GE) vyšetření.
Výsledky: ACF-placebo skupina proti kontrolám měla výraznou excentrickou hypertrofii srdce (4,5±0,9 vs 2,3±0,2g/kgBW,p<0,001 ), systolickou dysfunkci (EF LK: 80±13% vs 95±3%, p<0.01) zvýšenou váhu plic a jater odrážející kongesci, sníženou glukózovou toleranci (OGTT AUC: 837±82 vs 666±25 mmol/min, p<0.001) a zvýšené volné mastné kyseliny (FFA: 1,7±0,2 vs. 1,1±0,3 mmol/l, p=0.001) proti kontrolám. Nasazení plné dávky niacinu naráz bylo dobře tolerováno. Niacin oddálil rozvoj ChSS (13±5 vs 17±4 týdnů, p=0,0001) a byl pozorován trend k delšímu přežití proti ACF-placebo skupině (mortalita 49% vs 64%, p=0.07). ACF-niacin zvířata měla větší end-diastolický průměr LK (8,7±0,5 vs 10,5±1,1 mm, p=0,03) a vyšší srdeční výdej (480±140 vs 336±71 ml/min, p=0,03), nebyl však rozdíl v BW-adjustované váze plic (p=0,9) srdce (p=0,3) či ejekční frakci LK (p=0.9). Niacin významně zlepšil glukózovou toleranci a snížil elevaci FFA (AUC: - 9%, postprandiální FFA: - 26%) u zvířat s ACF.
Závěr: Dlouhodobá terapie niacinem částečně koriguje změny substrátového metabolismu doprovázející CHSS a příznivě ovlivňuje průběh onemocnění v experimentálním modelu.