SROVNÁNÍ OBJEMŮ LEVÉ SÍNĚ MĚŘENÝCH POMOCÍ 2-D ECHOKARDIOGRAFIE VERSUS ELEKTROANATOMICKY U PACIENTŮ S DLOUHODOBĚ PERSISTENTNÍ FIBRILACÍ SÍNÍ

Cíl: Levá síň (LS) je geometricky značně variabilní srdeční oddíl. Jednou z metod hodnocení velikosti LS je výpočet jejího objemu, ale přesnost matematických algoritmů užívaných ve 2-D echokardiografii není jasná. Na druhé straně je automatické hodnocení objemu LS při elektroanatomickém mapování (CARTO) poměrně přesné. Navíc věrnost 3-D elektroanatomického zobrazení LS je evidentní z běžně používané integrace s 3-D CT obrazem LS. Cílem naší práce bylo porovnání objemů LS měřených 2-D transthorakální echokardiografii (TTE) s hodnotami objemů LS hodnocenými automaticky softwarem CARTO u pacientů, u nichž byla vytvořena detailní elektroanatomická mapa LS před radiofrekvenční ablací dlouhodobě persistentní fibrilace síní.
Metodika: Objemy LS byly hodnoceny u 114 pacientů (24% žen). Průměrný věk pacientů byl 58,6 ± 8,9 let, průměrné trvání persistentní arytmie bylo 38 ± 3,7 (13 – 240) měsíců. V intervalu 24 hodin před ablací bylo provedeno TTE vyšetření a objem levé síně byl určen pomocí Simpsonovy metody z apikální čtyřdutinové a dvojdutinové projekce. Pro analýzu byl použit průměr obou hodnot. Následně byl získán objem LS z předablační elektroanatomické mapy. U většiny pacientů byla přesnost mapování ověřena integrací s 3-D CT obrazem LS.
Výsledky: Objem LS měřený TTE byl 86,4 ± 30,5 (34-206; medián 83) ml. Objem LS naměřený elektroanatomicky činil 175,2 l  ± 36,6 (102- 297; medián 169) ml. Rozdíl mezi výsledky obou metod byl 88,7 ± 30,6 (20 -188,5; medián 87,8ml). Pouze u 5 pacientů byl rozdíl měřených objemů ≤ 50ml, přičemž nezáleželo na vlastní velikosti LS.
Závěr: Ve vztahu k elektroanatomicky naměřené hodnotě jako referenci, TTE algoritmus zásadně podhodnocoval objemy LS. Velikost chyby nelze přisoudit ani nezapočítání ouška LS do echokardiografické kalkulace. Hodnocení objemů síní z 2-D TTE je nespolehlivé a nenahrazuje 3-D zobrazovací metody.