PERIKARDIÁLNÍ VÝPOTEK PŘI KLINICKY NĚMÉ HYPOTYREOZE
Poster se zabývá kasuistikou 71 letého pacienta s doposud negativním předchorobím, u kterého bylo zahájeno vyšetření obvodním lékařem pro námahovou dušnost a vertigo při předklonu. Provedeno plicní vyšetření s negat. nálezem, následně vzhledem k vertigu i neurologické vyšetření, kde pouze periferní neuropatie DKK, pro kterou doporučeno ještě doplnit vyšetření glykemie, krevního obrazu, vit. B12 , TSH a Borelií.
V tuto dobu se pacient dostavil k vyšetřerní do naší ambulance. Provedeno ekg vyšetření, kde jen nižší voltáž v končetinových svodech, v objektivním nálezu bez zjevné patologie. Echokardiograficky zjištěn rozsáhlý perikardiální výpotek, bez zn. tamponády srdeční. Hodnota TSH 59,3 mU/l. Echokardiografický nález konzultován na vyšším pracovišti, zhodnoceno jako chronický výpotek, nevhodný k punkci, doporučena nadále ambulantní léčba. Sonografický nález na štítné žláze popisován jako zhrubělá nižší echostruktura difuzně suspektní pro chronickou tyreoiditidu. V laboratorním vyšetření pouze lehce zvýšená sedimentace erytrocytů, hraniční glykemie a zvýšený antiTG, ostatní laboratorní parametry zcela v normě, včetně lipidového spektra. Po nasazení substituční terapie/ 50 ug a následné zvýšení až na 100ug Euthyroxu/ dochází během 2 měsíců k normalizaci TSH, echokardiograficky regrese velikosti výpotku až jeho následné vymizení. Současně došlo k ústupu námahové dušnosti i vertiga.
Tímto sdělením jsem chtěla poukázat na některá úskalí diferenciální diagnostiky v běžné ambulantní praxi. Při vstupním vyšetření v objektivním nálezu zcela chyběly typické příznaky rozvinuté těžší hypotyreosy. Diagnosa hypotyreosy byla prakticky stanovena až na základě echokardiografického vyšetření.