HEMOELIMINAČNÍ METODY V KARDIOLOGII

Hemoeliminační metody (renal replacement therapy, RRT) a to především v podobě kontinuálních hemoeliminačních metod (continuous RRT, CRRT) doznaly výraznějšího rozšíření v 90. letech 20. století a v současné době jsou již běžnou součástí péče o kriticky nemocné pacienty s akutním selháním ledvin (ASL). Nejčastěji jsou používány metody veno-venózní: kontinuální veno-venózní hemofiltrace (CVVH), kontinuální veno-venózní hemodialýza (CVVHD) a jejich kombinace, kontinuální veno-venózní hemodiafiltrace (CVVHDF). Přestože nebyla publikována žádná velká prospektivní randomizovaná klinická studie dokazující pokles mortality při použití CRRT oproti IHD, mají kontinuální metody ve srovnání s IHD některé výhody. Ošetření je lépe tolerováno u hemodynamicky nestabilních pacientů vyžadujících farmakologickou nebo mechanickou podporu srdeční, není nutné omezovat přísun tekutin (výživa) a při použití CRRT se zdá být větší šance k úpravě renálních funkcí. Nevýhodou je jistě imobilizace pacienta a ve většině případů nutnost kontinuální antikoagulace. Použití těchto metod u kardiaků je bezpečné a ve srovnání s obecnou populací kriticky nemocných, kde je nejčastější příčinou ASL septický šok, se zdá být spojeno i s nižší mortalitou, cca 40-45% vs. 60 %. V současné době se navíc objevily v literatuře i první zmínky o ambulantním ošetření extrakorporální ultrafiltrací u pacientů s akutní exacerbací chronického srdečního selhání, čímž se otevírá další prostor pro rozšíření hemoeliminačních metod v kardiologii.
Považujeme kontinuální hemoeliminační metody za vhodný přístup k podpoře a léčbě akutního selhání ledvin u kardiologicky nemocných. Hemodynamicky jsou dobře tolerovány i u nemocných s významnou systolickou dysfunkcí i v kardiogenním šoku.