JAK JE VÝRAZNÉ POŠKOZENÍ MYOKARDU PŘI ABLACI FIBRILACE SÍNÍ?

Úvod: při ablaci pro fibrilaci síní (FS) se provádějí leze, široce obkružující ústí plicních žil (PZ).   Dochází k nekrotizaci  části síně,  kdy plocha izolovaných okruhů kolem PZ může tvořit až 1/3 povrchu síně.  Ve studii jsme sledovali biochemické markery  poškození myokardu a jejich vztah k parametrům ablace. Metody:  určovali jsme hladinu troponinu I a kreatinkinazy (CK MB)u skupiny 30 pacientů (3 ženy, věk 57±8 let) u kterých jsme provedli katetrizační radiofrekvenční ablaci pro paroxyzmální či perzistující FS.  Ablace byly provedeny 8mm tip katetrem za navigace elektro-anatomickým mapováním a intrakardiální echokardiografií. Energie byla titrována vzestupně od 30W do 40-55W či do výskytu mikrobublin.  Odběry proběhly před ablací a  4 a 8 hodin po výkonu. Výsledky:   po ablaci došlo k vzestupu hodnot troponinu I (0.0 před výkonem vs 2.4±1,4 za 4 hodiny resp. 2.7±1,6 ng/mL za 8 hodin, p‹0.01) i CK MB (0.21±0.07 vs. 0.56±0.08 resp. 0.42±0.25ukat/L, p‹0.05).  Vzestup markerů nekoreloval s dobou aplikace RF energie (2698±461 sekund), průměrnou ani maximální aplikovanou energií (36±3 resp.40±4 Wattů), průměrnou ani maximální dosaženou teplotou (44±3° resp. 49±4°C) ani s velikostí levé síně (44±7mm).  Byl patrný trend vysokých hodnot markerů při časté erupci mikrobublin. Závěr: přes vytváření dlouhých lineárních lezí kolem ústí plicních žil a na zadní stěně levé síně dochází podle vzestupu troponinu i kreatinkinazy jen k mírnému poškození myokardu.   Tento vzestup nekoreluje s žádným ze sledovaných parametrů ablace.