PACIENT S DOKUMENTOVANOU FIBRILACÍ SÍNÍ A FLUTTEREM SÍNÍ I. TYPU, SROVNÁNÍ 2 STRATEGIÍ RF ABLACE

Cíl studie:  Retrospektivní nerandomizované srovnání výsledků dvou ablačních strategií u pacientů s paroxysmální fibrilací síní (FS) a s flutterem síní I. typu (FLS I) s ohledem na další výskyt FS.
Metodika: V roce 2005 byla u 49 pacientů (12 Ž, průměrný věk 63 let, prům. doba sledování 7 měsíců) s klinicky nebo při elektrofyziologickém vyšetření (EFV) dokumentovanou kombinací FS a FLS I provedena ablace kavotrikuspidálního můstku (CTI) (Skupina A). U 8 pacientů (1 Ž, průměrný věk 55 let, doba sledování 6.7 měsíců) s dokumentovanou kombinací FS a FLS I byla současně provedena katetrová ablace CTI a ablace pro FS v levé síni s izolací plicních žil (Skupina B).
Výsledky: Ve skupině A byla u 30 (61 %) pacientů FS přítomna spontánně či indukovaná při EFV. Sedumnáct (39%) pacientů mělo po ablaci recidivu FS. Jedenáct (65 %) těchto pacientů mělo FS přítomnu při EFV, u 6 (35 %) z nich nebyla FS při vyšetření přítomna. Do 3 měsíců od ablace mělo recidivu FS 17 (35 %) pacientů. Z podskupiny s přítomnou FS mělo do 3 měsíců recidivu FS 11 (44 %) pacientů, kdežto ze skupiny s nepřítomnou FS mělo recidivu FS 6 (22 %) pacientů. Ve skupině B došlo k recidivě FS u 1 (12 %) pacienta celkem i v období do 3 měsíců po ablaci.
Závěr: Pacienti s dokumentovanou směsicí FS a FL1 a indikovaných k RFA mají výrazný profit z RFA CTI a izolace plicních žil v jednom výkonu (88% pacientů bylo bez recidivy FS). Naopak v případě provedení „pouze“ RF ablace CTI je procento recidivy FS 39%. Ještě vyšší je u pacientů, u nichž se FS vyskytne během EFV spontánně nebo je při vyšetření vyvolána stimulací (44%).