SPECIFIKA TERAPIE DM U NEMOCNÝCH S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM (CHSS)

   V diabetické populaci je vyšší výskyt chronického srdečního selhání. Důvodem je komplex přítomných změn v srdci diabetika. Významnou roli hraje vyšší výskyt ICHS a hypertenze (HT) v diabetické populaci. Prevalence CHSS v evropských zemích je 0,4-2%, v ČR je potom 40-200 tisíc takto nemocných. Uvážíme-li, vyšší výskyt ICHS v diabetické populaci, častější výskyt srdečního selhání po IM u diabetiků a prevalenci diabetu v ČR, která je 6%, potom nejméně 20% pacientů s CHSS jsou nemocní s DM. Péče o tyto nemocné vyžaduje spolupráci kardiologa s diabetologem.
   Úkolem diabetologa je pátrat včas po asymptomatickém CHSS u diabetiků  – nejefektivnější je včasná léčba CHSS, tedy NYHA I-II. V těchto stadiích je součástí léčby i optimální kompenzace diabetu a hyperlipoproteinemie.
    Diabetolog musí respektovat omezení nemocného v pohybové aktivitě, pitném režimu. Dále musí mít na zřeteli limitace a  kontraindikace  prostředků  farmakoterapie, tak jak CHSS progreduje. Léčba diabetu se musí upravovat dle stupně NYHA. Metformin je relativně kontraindikován při NYHA II s retencí tekutin, absolutně kontraindikován při NYHA III, případně i dříve při současném renálním postižení s kreatininem nad 130 mmol/l. Glitazony (thiazolidinediony) jsou kontraindikovány od NYHA II. Sulfonylureové preparáty nelze použít při renální insuficienci a při NYHA IV.
   V terapii diabetu se mění dostupnost i eliminace perorálních antidiabetik (PAD) a inzulínu, což přináší riziko hyperglykemie, ale také hypoglykemií.
   Do klinického obrazu CHSS patří i trvalé nadměrné pocení a tachykardie a také projevy mozkové hypoxie. Tyto všechny projevy, které jsou identické pro hypoglykemické stavy, snižují schopnost rozpoznat hypoglykemii.
   Respektování uvedených skutečností zlepšuje diabetikovi s CHSS jeho prognózu v nižších stupních postižení a ovlivňuje kvalitu života v pokročilejších stadiích.