JAK ZAJIŠŤUJI NEMOCNÉ PŘI AKUTNÍ KARDIODIAGNOSTICE? SVITÁK ROMAN ANESTEZIOLOGICKO-RESUSCITAČNÍ ODDĚLENÍ MULAČOVY NEMOCNICE PLZEŇ

Z pohledu anesteziologa na urgentním příjmu jsou indikována ta vyšetření a diagnostické metody, které zásadním způsobem ovlivní další rozhodování u kardiologického nemocného: EKG, echokardiografické vyšetření, primární perkutánní koronární intervence, CT různého rozsahu, magnetická rezonance, angiografie, RTG skiagrafie, sonografie. Akutní diagnostika má tyto základní znaky: je neodkladná, nutná pro ovlivnění následující léčby, nelze ji příliš odložit. Též nemocný má určité specifické rysy: je nepřipravený; brání se ošetření, je neklidný a zmatený; není lačný a neznáme zdravotní rizika z předchorobí. Anesteziolog je volán k těmto pacientům, protože vyšetření nelze provést pro motorický neklid a nespolupráci či zhoršení zdravotního stavu během diagnostiky. Úkolem anesteziologa je uvést nemocného do stavu, ve kterém bude možné diagnostiku dokončit nebo provést či vyřešit komplikace zdravotního stavu při diagnostice vzniklé.  Podání sedace je rychlé, nekomplikované, nemocný spontánně ventiluje.  Podání celkové anestezie u kardiodiagnostiky představuje dokonalé zajištění dýchacích cest s ventilací pod kontrolou a dokonalé vyšetření bez pohybových artefaktů. Nemocný po intubaci je napojen na umělou plicní ventilaci, může být obtížně odpojován a extubován. K sedaci využíváme krátkodobá nitrožilní anestetika, jejichž dávka se nedá propočítat - jen odhadnout. Propofol podáváme v úvodní dávce 10 až 20 mg, nemusíme se bát poklesu krevního tlaku, má antiemetické účinky. Thiopentalu podáváme na úvod 25 až 50 mg, nemá antiemetické účinky, je antiepileptikum. Používáme též midazolam, má delší poločas, po jeho podání mohou vzniknout paradoxní reakce. Celkovou anestezii podáváme při jakékoli nestabilitě nemocného, při poruše dechové aktivity, jestliže již je přítomna aspirace. Anestezie představuje rychlý úvod, farmaka volíme s ohledem na možnost časné extubace.