POUŽITÍ VENO-ARTERIÁLNÍ EXTRAKORPORÁLNÍ MEMBRÁNOVÉ OXYGENACE (V-A ECMO) U PACIENTŮ S DEFEKTEM KOMOROVÉHO SEPTA A KARDIOGENNÍM ŠOKEM

Úvod

Poinfarktový defekt komorového septa (DKS) komplikovaný kardiogenním šokem je vzácnou komplikací s vysokou mortalitou. Zatímco současná doporučení Evropské i Americké kardiologické společnosti doporučují emergentní chirurgickou korekci, v posledních letech byly opakovaně publikovány kazuistiky s úspěšným použitím extrakorporální podpory oběhu a odložením operace po stabilizaci orgánových funkcí.

Metodika

Retrospektivní analýza ECMO databáze Komplexního kardiovaskulárního centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze od 1/2007 do 6/2016 s cílem identifikace všech pacientů léčených pomocí V-A ECMO z důvodu kardiogenního šoku při DKS.

Výsledky

V-A ECMO bylo z indikace kardiogenního šoku u poinfarktového DKS implantováno u 7 z celkem 33 pacientů. Všech 7 pacientů bylo i přes užití farmakoterapie a intraaortální balónkové kontrapulzace považováno před implantací V-A ECMO za inoperabilní vzhledem k refrakternímu šoku. Implantace V-A ECMO během 24 hodin vedla k hemodynamické stabilizaci a zlepšení orgánové perfuze u všech napojených pacientů, což se projevilo poklesem hladiny laktátu (7.514 vs. 1.514, p<0.005), zlepšením hodnot pH v arteriální krvi (7.25 vs. 7.40, p<0.036), poklesem tepové frekvence (115/min vs. 68/min, p<0.001) a zvýšením středního arteriálního tlaku (64 mm/Hg vs. 83 mm/Hg, p<0.001). Celkem 5 pacientů podstoupilo operační korekci s průměrným odstupem 5.5 dne od vzniku příznaků, průměrná doba ECMO podpory byla 12 dní. 4 pacienti byli úspěšně odpojeni od ECMO podpory, 3 přežili 30 dní, 2 pacienti přežili 1 rok. Nejčastější komplikací (5 pacientů) i příčinnou úmrtí (3 pacienti) bylo krvácení.

Závěr

Použití V-A ECMO u pacientů s refrakterním kardiogenním šokem vede k hemodynamické stabilizaci, úpravě orgánových funkcí a poskytuje čas k rozhodnutí o definitivním řešení. Výskyt krvácivých komplikací je důležitou limitací této metody.