KARDIO-RENÁLNÍ SYNDROM - SPOLEČNÉ TÉMA PRO KARDIOLOGY A NEFROLOGY

Hyperhydratace a městnání jsou základními projevy srdečního selhání a kardio-renálního syndromu. Dosažení normohydratace je klíčovým parametrem pro další prognózu nemocných. Pacient léčený pouze podle klinických příznaků má významně kratší interval do rehospitalizace pro stejnou diagnózu ve srovnání s nemocným, u kterého je dosaženo normohydratace. Posouzení hydratace fyzikálním vyšetřením je i pro zkušeného klinika obtížné a nespolehlivé. Bioimpedanční spektroskopie (BIS) nabízí jednoduchý postup, jak objektivizovat hydrataci v ambulantních podmínkách. U nemocných se selháním ledvin léčených dialýzou se BIS používá ke stanovení suché váhy. Řada studií potvrdila význam normohydratace pro přežívání dialyzovaných pacientů. Jako rizikový faktor má hyperhydratace větší váhu než arteriální hypertenze. Vzhledem k tomu, že většina nemocných se selháním ledvin umírá na kardiovaskulární komplikace, je podobná závislost hydratace a mortality u nemocných se srdečním selháním velmi pravděpodobná. Přes značný pokrok ve farmakoterapii srdečního selhání se část nemocných stává rezistentní na léčbu. Izolovaná ultrafiltrace pomocí extrakorporálních metod nebo pomocí peritoneální dialýzy jsou osvědčené metody, které může nefrologie nabídnout pacientům se srdečním selháním a vyčerpáním možností farmakoterapie. Sideropenická anémie je častým nálezem u pacientů se srdečním selháním. Zatímco u nemocných se selháním ledvin je léčba parenterálním železem (Fe) a rekombinantním erytropoetinem (EPO) běžná, u srdečního selhání je podávání těchto léků spíše výjimkou. Přitom léčba anémie zlepšuje funkční stav pacientů nejen zlepšeným transportem kyslíku při vyšší koncentraci hemoglobinu, ale i specifickým účinkem Fe a EPO na myokard. Spolupráce kardiologů a nefrologů ve výše zmíněných oblastech by mohla přinést zpřesnění indikací a větší rozšíření uvedených metod.