ÚVOD DO PROBLEMATIKY

Echokardiografie představuje zobrazovací metodu ke sledování morfologie i funkce srdečních struktur, jejíž široká dostupnost umožňuje její použití v průběhu různých invazivních procedur, prováděných na katetrizačních sálech. Slouží nejen k monitorování průběhu výkonů, ale pomáhá k jejich snazšímu a preciznějšímu provádění, což zkracuje jejich dobu a snižuje množství komplikací. V případě, že se komplikace vyskytnou, pomáhá při rozhodování, jak je řešit. Slouží také k výběru nemocných pro dané procedury i další sledování nemocného.
Volba typu echokardiografického přístupu je závislá na tom, k čemu má vyšetření sloužit. Některé srdeční struktury jsou zobrazitelné jen z některých přístupů (např. ouška pravé a levé síně nejsou zobrazitelná z transthorakálního přístupu). Důležité je zvážit přínos daného přístupu ve vztahu k jeho invazivnosti. Někdy je výhodné několik echokardiografických přístupů kombinovat.
Při rozhodování je nutné dobře znát limitace, které jsou dány fyzikálními vlastnostmi ultrazvuku (vztah mezi rozlišovací schopností a vlnovou délkou ultrazvukového signálu, tvorba akustických stínů, artefaktů, apod.).
Existují invazivní procedury při kterých je echokardiografie užívána jen selektivně a relativně zřídka (např. intrakoronární ultrazvuk při koronarografii a koronární angioplastice). Pro jiné procedury je echokardiografická kontrola prakticky nezbytná, neboť zřetelně zlepšuje bezpečnost jejich provádění (uzávěry síňových a komorových zkratů, uzávěr ouška levé síně nebo myokardiální ablace).