IMPLANTACE TRVALÉHO KARDIOSTIMULÁTORU, KOMPLETNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O NEMOCNÉHO

     Na soukromé kardiologii v Praze implantujeme trvalé kardiostimulátory (TKS) od r. 2001 a do r. 2005 jsme jich implantovali 1031. Nejstaršímu pacientovi bylo 99 a nejmladšímu 27 let. Implantace TKS je definitivním řešením závažné bradykardie, kterou nelze příčinně ovlivnit. Její podstatou je opakované rytmické dráždění srdce stejnosměrným proudem nízké intenzity, přiváděným do srdce elektrodou (elektrodami) ze zevního zdroje-kardiostimulátoru. Při rozhodování o implantaci se uplatňují především 2 hlediska:

1. hledisko elektrokardiografické-zjištění určitého druhu převodní poruchy, např. síňové blokády, sinusové zástavy,  sinusové bradykardie,

2. hledisko klinické-založené na přítomnosti příznaků-synkopy, presynkopy, srdečním selhání nebo syndrom nízkého minutového objemu při bradykardii.

Z praktického hlediska lze rozlišovat čtyři základní způsoby kardiostimulace:

1. stimulaci komor (režim VVI)

2. stimulaci síní (režim AAI)

3. stimulaci dvoudutinovou, nazývanou též síňokomorovou (režim DDD)

4. stimulaci frekvenčně reagující, indikovanou pro nemocné, kteří nejsou schopni zvýšit tepovou frekvenci při fyzické zátěži (režim VVIR, AAIR, DDDR, VDDR).

     TKS implantujeme u nás na operačním sále za sterilních podmínek. V lokální anestézii je zavedena elektroda (elektrody) cestou v. subclavia, v. cephalica, v. jugularis pod skiaskopickou kontrolou hrotu pravé komory (síně i komory). Hlavním záměrem sdělení je seznámit zdravotní sestry s přípravou pacienta před implantací TKS, pomůckami, samotným výkonem, specifickou ošetřovatelskou péčí na našem oddělení, poukázat na nejčastější ošetřovatelské diagnózy i na komplikace v průběhu výkonu nebo po výkonu.