ECHOKARDIOGRAFICKÉ NÁLEZY A SLEDOVÁNÍ PACIENTŮ S BIOPROTÉZOU V AORTÁLNÍ POZICI

Náhrada aortální chlopně je nejčastějším prováděným chlopenním výkonem. Tvoří zhruba 60% těchto zákroků a okolo 15% ze všech kardiochirurgických operací. Vedle mechanických chlopní se implantují bioprotézy, které mají původ v biologických tkáních. Nečastěji jsou využívány xenografty – bioprotézy vyráběné z vepřových aortálních chlopní nebo hovězího perikardu. Výrazně vzácněji jsou používány alografty – aortální chlopně získané od zemřelých dárců a autografty (Rossova operace). Bioprotézy oproti mechanickým chlopním nevyžadují dlouhodobou antikoagulační léčbu, jejich nevýhodou je ale omezená životnost (10-15 let), proto se nejčastěji implantují starším pacientům (nad 65 let). Dalším nedostatkem bioprotéz ve srovnání s mechanickými náhradami je nižší efektivní plocha ústí při stejném vnějším rozměru protézy. Z tohoto důvodu u nemocných s užším anulem častěji vzniká patient-prosthesis mismatch s vyšším gradientem na náhradě. Reakcí na tento problém byl vývoj bezstentových bioprotéz. V dlouhodobém echokardiografickém sledování pacientů s implantovanou biologickou chlopní je důležitá detekce degenerativních změn s fibrotizací a kalcifikací cípů bioprotézy se vznikem kombinované vady, která může vést k nutnosti reoperace. Dalším významným rizikem pro nositele chlopenních náhrad je infekční endokarditida, která má vysokou mortalitu. Vzácným nálezem je v porovnání s mechanickými náhradami trombóza bioprotézy s její obstrukcí a rizikem trombembolické příhody. V diferenciální diagnostice těchto nálezů má rozhodující úlohu echokardiografie.