ÚČINNOST KATÉTROVÉ ABLACE PAROXYSMÁLNÍ FIBRILACE SÍNÍ HODNOCENÁ POMOCÍ IMPLANTABILNÍHO EKG MONITORU

Úvod:

Současné metody EKG monitorace po ablaci podhodnocují reálný počet recidiv arytmie u řady pacientů, což vede k signifikantnímu bias ve studiích hodnotících rozdíly mezi pacienty s recidivou arytmie a bez ní.

Metody:

Do studie bylo zařazeno 92 pacientů s paroxysmální fibrilací síní (FS). Všem pacientům byl alespoň 3 týdny před ablací naimplantován EKG záznamník Biomonitor (Biotronic) nebo LinQ (Medtronic). Všechna antiarytmika (AA) byla vysazena dostatečně dlouho před ablací. Použita byla široká antrální izolace plicních žil (PV), radiofrekvenční energie, point-by-point ablace, intrakardiální echokardiografie, řiditelné sheathy (Agilis NxT, St. Jude Medical). Po izolaci PV bylo na každou PV podáno 18mg adenosinu i.v. s hodnocením rekondukce pomocí cirkulárního mapovacího katetru. V případě rekondukce byla provedena extenzivní reablace v místě rekondukce s opětovnou aplikací adenosinu až do vymizení rekondukce. Následně byla u všech pacientů provedena extenzivní síňová stimulace se snahou o vyvolání setrvalé mapovatelné arytmie, v tom případě bylo v ablaci pokračováno až do nevyvolatelnosti žádné arytmie. Případné i sporadické supraventrikulární extrasystoly byly ablačně cíleny jako možný extrapulmonální zdroj fibrilace síní. Hodnoceny byly recidivy arytmie nad 30 sekund 3-12 měsíců od ablace.

Výsledky:

Izolace všech PV bez rekondukce po podání adenosinu bylo dosaženo u všech pacientů. 75/92 pacientů (81,5%) nemělo během sledování po ablaci žádnou epizodu FS i bez užívání AA léčby.

Závěr:

Izolace plicních žil s eliminací dormantního vedení po aplikaci adenosinu a cíleným pátráním po extrapulmonálních zdrojích fibrilace síní má vysoké procento úspěšnosti v udržení sinusového rytmu i po jedné ablaci i při striktní kontinuální EKG monitoraci pomocí implantabilního EKG monitoru.