ZHODNOCENÍ PŘÍNOSU ZOBRAZENÍ MAGNETICKOU REZONANCÍ V DIAGNOSTICE A TERAPII SRDEČNÍCH ONEMOCNĚNÍ

Úvod: Magnetická rezonance (MR) je metoda, která se uplatňuje v diagnostice onemocnění kardiovaskulárního aparátu. Výhodou této metody je neinvazivita a absence radiační zátěže, nevýhodou je omezená dostupnost, časová a finanční náročnost.
Cíl: Posouzení reálného přínosu MR vyšetření srdce pro stanovení diagnózy a určení terapeutického postupu u kardiologických nemocných.
Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza dat pacientů, kteří podstoupili MR srdce ve FN Hradec Králové za období cca jednoho roku. Hlavním hodnoceným parametrem byl vliv výsledku zobrazení MR na diagnózu a terapeutický postup.
Výsledek: Do studie bylo zařazeno 99 pacientů (průměrný věk 55 let, 27 žen). Poměr ambulantních a hospitalizovaných pacientů byl 44:55. Jednotlivé indikace byli – kardiomyopatie u 20, nejasná myokardiální léze u 15, hodnocení viability myokardu u 15, arytmie u 14, srdeční zástava u 13, srdeční selhání u 8, synkopa u 7, chlopenní vady u 3, útvar v srdci u 3, bolest na hrudi u 1 nemocného.
V 57 (58 %) případech byl na MRI strukturální nález související s pracovní diagnózou/indikací. Vliv na stanovení definitivní diagnózy mělo 54 (55%) vyšetření. K určení ovlivnění terapeutického postupu došlo v 38 (38%) případech. U 13 (13%) pacientů bylo vyšetření přínosné z důvodu vyloučení hereditárního onemocnění srdce.
Závěr: Naše analýza použití MR zobrazení u kardiologických nemocných v reálné klinické praxi ukazuje, že toto vyšetření přispívá ke stanovení diagnózy a změně terapeutického postupu jen u omezeného počtu nemocných.

Klíčová hesla : magnetická resonance, viabilita , kardiomyopatie