SRDEČNÍ SELHÁNÍ SE ZACHOVALOU EJEKČNÍ FRAKCÍ LEVÉ KOMORY – DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA

Srdeční selhání není konečnou diagnózou, ale pouze syndromem, který je charakterizován typickými symptomy a známkami, elevací natriuretických peptidů a často vysvětlujícím nálezem při zobrazovacích metodách. Nejčastějšími příčinami jsou systolická dysfunkce levé komory, chlopenní vady, poruchy rytmu, patologie plicního řečiště, vrozené srdeční vady. Po jejich vyloučení dospějeme k nosologické jednotce „srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory“ (angl. zkr. HFPF), která je pouze popisná, stále neobjasňuje etiologii a je často chybně zaměňován s pojmem „diastolické srdeční selhání“.
Při pracovní diagnóze HFPF je potřeba rozlišit s ohledem na zcela rozdílný terapeutický přístup minimálně 2 mechanismy, a to jsou perikardiální konstrikce a myokardiální restrikce. I skupina chorob vedoucí k pokročilé diastolické dysfunkci je poměrně rozsáhlá a patří sem primárně myokardiální onemocnění a sekundární poškození u hypertoniků, diabetiků, infiltrace myokardu, toxické poškození apod. Některá onemocnění jsou navíc léčitelná či aspoň ovlivnitelná, u některých by tak tomu třeba mohlo být v budoucnu.
Cílem je navrhnout diagnostický algoritmus u pacienta s nově zjištěnou HFPF. Nejprve boudou připomenuta základní hemodynamická a echokardiografická kritéria ke správnému odlišení restrikce a konstrikce, dále pak odlišení jednotlivých chorob vedoucích k restrikci s odkazem na typické echokardiografické obrazy a další vyšetření s přihlédnutím k ekonomické náročnosti a invazivní zátěži. Hlavní důraz bude kladen na důkladné zhodnocení anamnézy, klinického, základních paraklinických a méně invazivních vyšetření, která sama o sobě mohou vést k diagnóze, či aspoň zvýšit výtěžnost nákladných či vysoce invazivních vyšetření, musíme-li k nim přistoupit.