PREDIKTIVNÍ HODNOTA MONITORACE HLA A MICA PROTILÁTEK V PRŮBĚHU PRVNÍHO ROKU PO TRANSPLANTACI SRDCE.

Cíl: Transplantace srdce (OTS) je život zachraňující výkon, který má řadu rizik. Patří mezi ně akutní buněčná rejekce (ACR), protilátkami zprostředkovaná rejekce (AMR), rozvoj dysfunkce štěpu nebo vaskulopatie srdečního štěpu (CAV). Monitorace, léčba a pečlivá zdravotní péče může vést k prevenci nebo zlepšení managementu těchto rizik. Naším cílem bylo posoudit význam hodnocení přítomnosti protilátek proti HLA (hlavnímu histokompatibilnímu komplexu), DSA (donor specifických protilátek) a protilátek proti MICA (major histocompatibility complex class I-related chain A antibodies) jako prediktorům některých komplikací u příjemců OTS.
Metody: Séra 96 pacientů po OTS (80 mužů, průměrně 51 let) byla vyšetřena před a 1, 3, 6 a 12 měsíců po OTS. 31 pacientů mělo mechanickou srdeční podporu (Levitronix CentriMag LVAS nebo HeartMate II® Left Ventricular Assist System). Séra byla analyzována metodou detekce jednotlivých antigenů Luminex.
Výsledky: Během dalšího sledování (24-54 měsíců) mělo 24 pacientů ACR, 7 pacientů mělo AMR a u 16 došlo k dysfunkci štěpu; CAV byla detekována u 8 pacientů. Kumulativní end-point (léčená ACR, AMR, dysfunkce štěpu (definovaná jako pokles ejekční frakce pod 45%) nebo CAV byl zjištěn v 22%. Hodnoty detekovaných protilátek jsou uvedeny v tabulce. Senzitivita a specificita detekovaných protilátek pro predikci všech komplikací byla 59 a 65%. Pozitivní prediktivní hodnota byla 32%, negativní prediktivní hodnota byla 85%.
Závěr: Detekce anti HLA I. třídy, DSA a MICA protilátek v průběhu prvního roku po transplantaci neměla statisticky významnou hodnotu pro predikci komplikací po OTS. Detekce protilátek však nadále hraje významnou roli v monitoraci účinnosti léčby AMR.