VLIV MÍŠNÍ STIMULACE NA BIOMARKERY ASOCIOVANÉ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM U PACIENTŮ S CHRONICKÝM SYSTOLICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM

Úvod: Animální studie naznačují, že míšní stimulace (SCS) má potenciál pozitivně ovlivnit neurohumorální aktivaci a remodelaci levé komory u modelu srdečního selhání (SS). Mechanismy příznivého působení SCS u experimentálního modelu však nejsou detailněji objasněny a data z humánních studií jsou limitovaná.

Cíl: Prověřit hypotézu, že SCS příznivě ovlivňuje biomarkery srdečního selhání u pacientů se systolickým SS.

Metodika: 13 pacientů s chronickým SS (ze 46% ischemická etiologie) léčených míšní stimulací (NYHA III, EF≤35%, QRS < 120 ms) bylo randomizováno do 6-ti týdenní léčebné periody (SCS-ON) následované 6-ti týdny deaktivované terapie (SCS-OFF) nebo opačně (cross-over studie). Ve fázi SCS-ON byla stimulace aplikována dobu 12 hodin za den v oblasti míšních segmentů T2-T4. Na konci „ON“ a „OFF“ periody byly odebrány vzorky periferní žilní krve určené k analýze cirkulujících biomarkerů neurohumorální aktivace (noradrenalin – NE, adrenalin – ADR, aldosteron – ALDO a renin), zánětu (high-sensitivity C-reaktivní protein – hs-CRP), cytokinové aktivace (interleukin 1 a 6 – IL-1/IL-6) a také myokardiálního stresu (NT-proBNP) a poškození (high-sensitivity srdeční troponin T–hs-cTnT). Dále byla hodnocena renální funkce pomocí plasmatického cystatinu C.

Výsledky: Všech 13 pacientů (věk 65,3±8,0 let, 69% muži) dokončilo studii. Výsledky vlivu SCS na biomarkery asociované se SS jsou znázorněny v tabulce.

Závěr: V této malé studii byla míšní stimulace spojena s mírným, ale statisticky významným vzestupem troponinu T značící možné myokardiální poškození. Velmi malý nárůst hladiny hs-cTnT je pravděpodobně klinicky nevýznamný, může však nabídnout nový mechanistický pohled na SCS u SS. Navíc byl zaznamenán trend ke zvýšení hladin cirkulujících cytokinů. Zda aktivace cytokinů přispívá ke SCS asociovanému poškození srdečního svalu vyžaduje další výzkum.